Volby v Česku a ekonomika? Raději se do programů ani nedívejte

Ať už jde o další výdaje na sociální podporu, masivní investice do obrany nebo daňové úlevy, v konečném důsledku všechny návrhy znamenají jediné – větší tlak na už tak strukturálně deficitní státní rozpočet. Politici se sice předhánějí v tom, kdo nabídne voličům atraktivnější balíček, otázka dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí ale zůstává na vedlejší koleji. Některé strany své programy dokonce zatím ani nezveřejnily, a tak nelze přesně odhadnout dopady jejich plánů na rozpočet.

Když se zaměříme na dva hlavní rivaly před říjnovými volbami, zjistíme, že jejich rozpočtové manýry jsou v zásadě podobné. Začneme u vládní koalice SPOLU, která letos dovládne se schodkem "rozumných" 2,1 % HDP, tedy v praxi přibližně 241 miliard Kč. Nicméně v tomto roce ještě rozpočet posilují příjmy z takzvané windfall tax (okolo 30 miliard) a na straně výdajů fungují mimorozpočtové půjčky přesahující 20 miliard (zejména pro Státní fond dopravní infrastruktury), které se do schodku oficiálně nezapočítávají. I bez dalších rozpočtových "čachrů" (příjmy z emisních povolenek, platba za nepedagogické pracovníky) tak mohl být schodek mnohem blíže 300 miliardám. A to už opravdu není žádná konsolidace.

Když se navíc nové rozpočtové výdaje (obrana, školství, infrastruktura, sociální výdaje) spárují s novými příjmy (růst daně z příjmů právnických osob, odvody živnostníků a další), v praxi se příliš neušetří. To bude vlastně hlavní výsledek vládnutí SPOLU, tedy že plánovaná konsolidace sotva stačila pokrýt nové příjmy. A ty i velice závisejí na letošním růstu HDP, který by mohl dosáhnout po delší době více než 2,5 %. Koalice pak chystá v případě úspěchu ve volbách "pustit rozpočtu žilou" skrze navyšování obranných výdajů o 20 miliard ročně, o růstu platů ve veřejné sféře se pak mluví už před volbami. Jak rozpočty dále konsolidovat? To SPOLU v programu výrazněji neřeší, na případném daňovém mixu se ve skupině stran hlavní protagonisté neshodli, což může velice brzy být problém.

U hnutí ANO je příběh podobný. Všichni si vzpomenou na schodky rozpočtu až 5,8 % HDP a přes 300 miliard Kč. To země nezažila ani při recesích po velké finanční krizi v letech 2008 a 2009. Hnutí chce ve svém volebním programu lákat voliče na řadu rozpočtově nákladných slibů, jejichž dopad se odhaduje na zhruba 100 miliard korun ročně. Plánuje vrátit daňové slevy, jako jsou školkovné nebo sleva na manžela či manželku, a snížit sazbu daně z příjmů právnických osob z 21 % na 19 %. Zároveň slibuje výrazné zvýšení platů učitelů až na 75 000 Kč.

V rámci případného vládního mandátu by chtělo obnovit daňové úlevy pro mladé a seniory a zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 let. Prakticky by to znamenalo ukončení pokusu o důchodovou reformu, která měla alespoň částečně stabilizovat schodky důchodového účtu v letech, kdy začnou silné ročníky odcházet do penze. Tyto demografické změny totiž oslabí příjmovou stránku rozpočtu a naopak výrazně zatíží tu výdajovou.

Ať už tedy v říjnových volbách uspěje kdokoli, voliči se spíše než skutečné konsolidace dočkají dalšího prohlubování schodků veřejných financí. Zadlužení poroste a s ním i náklady na obsluhu dluhu, které už teď překračují 100 miliard za rok. Veřejnost je s tím, zdá se, smířená. Politické programy ukazují, že krátkodobý volební zisk má přednost před dlouhodobou udržitelností, a Česká republika se tak nevyhne postupnému přibližování se k dluhové brzdě. Odpověď na otázku, kdo přijde a voličům naservíruje pravdu o nezbytných škrtech či reformách, zůstává v nedohlednu.