Energetika na rozcestí: Česko zatím potřebuje uhlí

"Měli bychom se na chvíli zastavit a promyslet si další kroky. Ne na rok, ale systémově. Energetika je běh na dlouhou trať," vysvětluje Vladimír Hlavinka ze společnosti ORGREZ, jaký domácí úkol má teď v energetice před sebou nejen Česká republika. Podle něj se Evropa nechala strhnout nadšením z rychlé dekarbonizace, aniž by zohlednila limity přenosových sítí. "Mnohdy to připomínalo závod o to, kdo bude mít nejvíce instalované kapacity v obnovitelných zdrojích. Ne každá soustava na to ale byla připravená a ne každý obchodní model to unesl," doplňuje.

Hranice smysluplnosti? Nejdříve fyzika

Hlavinka navrhuje zamyslet se nad hranicí možného a smysluplného nejen z hlediska dekarbonizace, ale také ekonomiky. "Systém by měl fungovat maximálně efektivně a být přijatelný pro koncového spotřebitele, což se projevuje především v ceně energie," říká.

Pohled na energetiku se v Evropě změnil v roce 2022. Po propuknutí krize se v rámci solidarity s napadenou Ukrajinou začala odstřihávat od ruského plynu a zároveň si uvědomila nebezpečí této závislosti. "Energetika má být nevydíratelná. Má být provozovatelná i v době, kdy se nám rozpadají trhy s energiemi," zdůrazňuje Hlavinka.

První aspektem v nastavení hranic smysluplnosti je podle něj fyzika. "Máte přenosovou soustavu, distribuční soustavu, máte strukturu zdrojů a potřebujete dostat proud do nějakého regionu, aby ho měl trvale. To je základní fyzika. Pak můžete přidávat ekonomiku, aby to všechno fungovalo s co nejnižšími náklady," vysvětluje základní úvahy. Ekologie přichází až jako třetí.

Nutné investice do soustavy

"Máme velice robustní a stabilní přenosovou soustavu. Pokud bychom ale pokračovali tak, jak to děláme teď, a neinvestovali do ní, tak by se dělo to samé, co se přihodilo ve Španělsku nebo v Praze," připomíná Hlavinka blackouty, které v posledním roce postihly některé regiony.

Sítě totiž nejsou nastavené na to, aby do nich byly ve velkém připojovány neřízené zdroje, jako jsou třeba ty fotovoltaické. "Když srovnáte frekvenci nutných zásahů do přenosové soustavy loni a před deseti lety, řádově se zvýšila potřeba nutného odpojování a regulování. To svědčí o jisté nevyváženosti," upozorňuje dále.

Konec uhlí?

Také uspěchaný konec využívání uhlí je spojený s řadou rizik. "Soběstační teď bez uhlí nebudeme, rozhodně ne do roku 2030 nebo 2035," říká Hlavinka. Státy Evropy by podle něj měly vzhledem k dění ve světě přehodnotit svoji takzvanou zdrojovou přiměřenost. "Nemáme plyn nebo ropu. Máme slunce, vítr, vodu a biomasu. A dalším zdrojem je uhlí, které máme v zemi. Musíme začít vyvažovat a přiznat si, že aby se obnovitelné zdroje staly plnohodnotnou součástí soustavy, musíme tomu dát čas," vysvětluje.

Do energetické budoucnosti pak patří také rozvoj jádra a dovoz plynu, ale diverzifikovaný. Podle něj bude v delším horizontu v Česku více elektřiny vyráběné z jádra a také v plynových elektrárnách s kogenerací (společné dodávky tepla a elektřiny). Právě tento typ výroby by měl podle Hlavinky v budoucnu vyvažovat v soustavě výrobu ze slunce a větru.