Co dělá více než třetina Američanů, která nepracuje?

Rada ekonomických poradců amerického prezidenta (Council of Economic Advisers, CEA) odhaduje, že zhruba za polovinou poklesu celkové zaměstnanosti stojí stárnutí populace (přibývá důchodců na jednoho pracujícího). Nepříznivý demografický vývoj ale není jedinou příčinou nízké zaměstnanosti. Pokles je i strukturální povahy. Jak si jinak vysvětlit, že do pracovního procesu není zapojen velký podíl Američanů v produktivním věku (16-64 let)?

Problém spočívá v tom, že se klasický ukazatel míry nezaměstnanosti vypočítává pouze z pracovní síly zahrnující lidi, kteří sice nemají práci, ale aktivně ji hledají. Mnohem přesnějším indikátorem kondice pracovního trhu je míra participace pracovní síly. Z výpočtu totiž nevylučuje ty, kteří hledání práce vzdali, nechtějí pracovat nebo nemohou pracovat ze zdravotních důvodů.

V USA klesla míra participace v uplynulém kvartálu na 62,4 %. Takto nízká byla naposledy v roce 1977, kdy bylo však ještě pro ženy běžnou praxí zůstávat v domácnosti. Indikátor stabilně klesá od začátku recese a nezdá se, že by na tom několik let ekonomického oživení něco změnilo. Guvernéry Fedu to vede k obavám, zda ještě není na zvyšování sazeb brzy.

Politika Fedu ale není tak zázračnou léčbou pro churavý pracovní trh, jak někteří ekonomové hlásají. Pokud je důvodem nezaměstnanosti lidí v produktivním věku předčasný důchod nebo špatná kvalifikace, nízké úroky jim nepomohou. Právě otázku, proč pracuje stále méně Američanů, by si měli politici klást na prvním místě.

Grafiky níže, převzaté z březnového Current Population Survey (CPS), ukazují vývoj pracovní síly v posledních 15 letech u různých věkových skupin.

Je překvapivé, že za většinou poklesu stojí úbytek mladých pracujících. Starší generace kupodivu takový problém se zaměstnáním nemají (v porovnání s ostatními skupinami). Je to možná tím, že předčasné důchody už pro mnohé z nich nejsou akceptovatelnou volbou.

Proč mladí Američané nepracují?

Slabší pracovní trh vede mladé k delšímu vzdělávání a "čekání na lepší časy". Na vině není recese, ale globalizace a technologie. Ty vytvářejí ekonomiku, která vyžaduje pro úspěch na trhu vyšší vzdělání. Pokud má vzdělání, které studenti dostávají, skutečnou přidanou hodnotu, nemusí aktuálně nízká míra participace indikovat negativní trend. Může to znamenat, že na nejistý pracovní trh zamíří za čas vzdělanější, konkurenceschopnější a produktivnější pracovní síla s potřebnou kvalifikací. Nutno ale podotknout, že v Americe znamená více let na škole také nárůst dluhů za studium.

Dalším znepokojivým trendem je to, že se do pracovní síly řadí méně lidí ve věku od 25 do 54 let. Před recesí to bylo 83 %, nyní jen 81 %.

Část nezaměstnaných není schopná pracovat ze zdravotních důvodů, někteří se musejí starat o děti a jiní se vracejí do školy. Neexistují ale přesvědčivé statistiky o růstu podílů rezignujících pracovníků v nejlepším produktivním věku, kteří chtějí přečkat horší časy, a těch, kteří hledání práce definitivně vzdali.

Velký podíl poklesu lidí odcházejících do předčasného důchodu (6,5 procentního bodu od roku 2000) nahrazuje nárůst počtu starších lidí neschopných práce (růst o 3 procentní body). Lze si to vysvětlit tak, že tito lidé měli problémy najít práci (jejich kvalifikace neodpovídala požadavkům trhu), ale protože si nemohli dovolit předčasný důchod, využili místo toho neschopnost. Až se kondice ekonomiky zlepší, někteří se možná vrátí do práce, pokud jsou ale v neschopnosti místo předčasného důchodu, nelze s nimi příliš počítat.

Pracovní trh se stále ještě plně nezotavil. Zlepšení míry participace by vyžadovalo použití zbraní, které nejsou v arzenálu Fedu, tedy například programů rekvalifikací. Chce to zkrátka strukturální změnu, ne jen nízké úrokové sazby.

Poznámka na závěr

Ľuboš Mokráš, analytik

Míra participace na pracovní síle je již nějakou dobu populárním parametrem pro hodnocení stavu amerického trhu práce. Děkovat za to můžeme především předsedkyni Fedu Janet Yellenové a tomu, že mu jako bývalá akademická specialistka na trh práce věnuje mimořádnou pozornost. Není to poprvé, co se stala poměrně obskurní veličina na nějakou dobu populární. Na konci 90. let dosáhl podobné pozice počet lidí dostupných jako pracovní síla (pool of available workers), na ten si přitom nyní vzpomene málokdo. S vysokou mírou pravděpodobnosti lze předpokládat, že podobně dopadne i míra participace.

Článek celkem realisticky hodnotí příčiny poklesu míry participace, jeho vadou je ale nadhodnocování jejího významu a určitá snaha o bagatelizaci demografických faktorů, které za ním stojí. Šok z krize v letech 2008 a 2009 urychlil a zvýraznil procesy, ke kterým by stejně muselo dojít - stárnutí populace a změny ve struktuře ekonomiky by k podobným posunům vedly tak jako tak. A je pravda, že tyto faktory měnová politika neovlivní.

Z hlediska měnové politiky je zajímavý jiný dopad poklesu míry participace - nižší participace vede k menší nabídce pracovní síly. To při stále klesající míře nezaměstnanosti může vést k vyšším mzdovým tlakům a urychlení inflace. Že by bylo načase se pomalu začít dívat na onen pozapomenutý počet lidí dostupných jako pracovní síla?