5 % HDP na obranu: První krok byl hračka, teď přijdou skutečné výzvy

Zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP pro většinu evropských členů NATO znamená zásadní změnu z hlediska rozpočtové politiky. Například Německo, jehož obranné výdaje v roce 2024 dosáhly zhruba 2 % HDP, by muselo do poloviny příští dekády najít dodatečných více než 100 miliard eur ročně. Podobně je na tom třeba Francie.

Ministerstvo obrany České republiky z loňského rozpočtu využilo asi 160 miliard korun neboli 2 % HDP. Zvýšení výdajů na 5 % HDP by tak znamenalo najít během příštích deseti let dalších 260 miliard ročně. To skutečně není málo. "Dokonce to o přibližně 20 miliard převyšuje schodek státního rozpočtu, jak je plánován na letošní rok," říká hlavní ekonom TRINITY BANK Lukáš Kovanda.

Ekonomové se shodují, že mají-li výdaje na obranu takto razantně vzrůst, bude potřeba zvolit mezi růstem veřejného dluhu, zvýšením daní nebo přesměrováním výdajů z jiných oblastí.

Otázka, odkud na to evropské státy vezmou, je klíčová. Hospodářský růst a veřejné finance v Evropě jsou totiž stále zatíženy důsledky pandemie, energetické krize a vysoké inflace a jakékoli zásahy v oblasti daní by mohly srazit spotřebu a v důsledku toho také investice firem, tedy už tak křehkému hospodářskému růstu vrazit další facku. V zemích s vysokým daňovým zatížením, jako jsou Francie nebo Dánsko, je navíc už jen myšlenka dalšího zvyšování odvodů firem i lidí jen těžko představitelná.

Podobně problematické je v Evropě i financování dodatečných obranných výdajů na dluh kvůli fiskálním pravidlům Evropské unie.

Zelená tranzice, nebo obrana?

"Zvýšení obranných výdajů bude vyžadovat těžká politická rozhodnutí," upozorňuje Nick Witney z think-tanku European Council on Foreign Relations. Hned po konci summitu NATO už ostatně zazněly hlasy, že 5 % je jen číslo a rozhodnutí o plnění, respektive neplnění závazku je věcí každého jednotlivého státu. To je třeba případ Španělska, jehož premiér Pedro Sánchez prohlásil, že výdaje ve výši 2 % HDP považuje za "dostatečné, realistické a slučitelné se sociálním modelem" země, a dodal, že pro plnění požadavků NATO jsou pro Madrid dostačující obranné výdaje ve výši 2,1 % HDP.

Ekonomové si v této souvislosti ihned poněkud kacířsky začali pohrávat s myšlenkou, že EU by mohla ubrat ze svých cílů v oblasti "ozeleňování" ekonomiky a ochrany klimatu, přičemž ušetřené peníze by mohly být určeny právě na obranné výdaje.

Investice do zelené transformace, jako jsou dotace na obnovitelné zdroje, elektromobilitu nebo dekarbonizaci průmyslu, se pohybují v řádu desítek miliard eur ročně. Omezení některých z těchto výdajů by tedy mohlo uvolnit nemalé rozpočtové prostředky. Kritici varují, že takový krok by v důsledku znamenal oslabení evropské energetické soběstačnosti. Podle některých expertů ale Evropa nakonec bude muset udělat rozhodnutí, zda upřednostní transformaci energetickou, nebo obrannou, protože na obě zároveň zkrátka nemá.

Ani samotné nalezení zdrojů ale nebude vítězstvím. Státy totiž mohou narazit na další překážku, a sice omezenou kapacitu zbrojařských firem. Evropský obranný průmysl v uplynulých desetiletích stagnoval a v mnoha případech fungoval v režimu minimálního provozu. "Výrobní kapacity byly optimalizovány pro mírové časy, nikoli pro vysokou intenzitu produkce," říká Witney. "Navýšení kapacit ovšem vyžaduje nejen investice, ale i čas a hlavně odhodlání," dodává. Role evropské zbrojní výroby má být přitom v případě zemí sterého kontinentu klíčová kvůli zajištění jejich politické i technologické suverenity.

Pragmatismus může "požrat" sám sebe

Zvýšená poptávka po vojenském materiálu už teď vede k růstu cen. Například 155mm dělostřelecká munice, která hraje zásadní roli ve válce na Ukrajině, od roku 2021 zdražila skoro na dvojnásobek. Výrobci jako Rheinmetall nebo BAE Systems hlásí vytížené výrobní linky a upozorňují, že nejsou schopni okamžitě navýšit produkci. "Nejde jen o stroje, ale také o vyškolené pracovníky, přístup ke kritickým surovinám a povolení od státních úřadů," upozorňuje například šéf Rheinmetallu Armin Papperger.

Pokud přitom budou ceny vojenského vybavení vlivem silné poptávky dále růst rychleji než inflace, může dojít až k paradoxní situaci, kdy státy mohou za více peněz získat méně zbraní, techniky nebo softwarových řešení. Toto riziko bylo v poslední době patrné například při nákupech obrněné techniky v Polsku a Rumunsku, kde došlo k výraznému překročení plánovaných nákladů.

Z investičního hlediska nicméně navyšování obranných výdajů nepochybně přináší zajímavé příležitosti. Ceny akcií zbrojařských firem a dodavatelů vojenské techniky v poslední době významně rostou. Například akcie BAE Systems zpevnily za rok o více než 40 %, cenné papíry firmy Leonardo přidaly přes 100 % a akcie Rheinmetallu zpevnily bezmála o 270 %.

Investoři navíc očekávají, že k navyšování výdajů bude docházet nejen v rámci NATO, ale i v Asii, mimo jiné v Japonsku, Jižní Koreji a na Tchaj-wanu. Příležitosti se přitom mohou otevírat nejen v tradičním zbrojním průmyslu, ale i v progresivních oblastech kybernetické bezpečnosti, vojenské logistiky nebo umělé inteligence přizpůsobené vojenství. Tyto obory jsou klíčové pro moderní válčení a mají vyšší přidanou hodnotu ve srovnání s tradiční zbrojní výrobou.

"Válka budoucnosti se nebude odehrávat jen na bojišti, ale také v digitálním prostoru a dokonce i na oběžné dráze," upozorňují analytici z americké investiční banky JPMorgan Chase v letošní odvětvové analýze věnované zbrojnímu průmyslu. Investice do těchto oblastí jsou podle nich sice rizikovější, ale nabízejí potenciálně vyšší výnosy.

(Bez)rizikové investice

Ale ani akcie zbrojařů nejsou sázka na jistotu. JPMorgan Chase upozorňuje na riziko vzniku investiční bubliny kvůli nebezpečí přehnaných očekávání investorů a připomíná v této souvislosti dění z doby válek v Iráku a Afghánistánu. "Klíčové bude, zda obranné výdaje budou smysluplné, strategické a orientované na dlouhodobý efekt," shrnují.

Rozhodnutí NATO zvýšit výdaje na obranu na 5 % HDP se jeví jako logické, přináší ale řadu ekonomických a politických rizik. Pro veřejné rozpočty bude znamenat zásadní výzvu, která si vyžádá nejen nové rozpočtové strategie, ale i politickou odvahu. Bez promyšlených investic a modernizace obranného průmyslu mohou být dodatečné výdaje neefektivní a mohou podkopat důvěru veřejnosti v národní vlády i NATO.

Z pohledu investorů krok představuje příležitost, jak využít novou poptávku a vůbec změnu v uvažování o obraně. Zbrojní a obranný průmysl se může stát jedním z klíčových sektorů příští dekády. Je ale potřeba postupovat obezřetně, diverzifikovat a sledovat nejen vývoj hospodářských čísel a výhledů firem, ale i reputační a geopolitická rizika.

Zdroj: Atlantic Council, Stockholm International Peace Research Institute, JPMorgan Chase, CNBC