Svět bez dluhů? Dobrý vtip

Vysoké zadlužení je jedním z hlavních ekonomických témat od poslední finanční krize prakticky neustále, ať už šlo o subprime hypotéky, dluhovou krizi v eurozóně nebo dramatický nárůst zadlužení v rozvíjejících se zemích, o němž se mluví nyní.

Podle analytiků z Bank of America Merrill Lynch je svět "zamilován do dluhu". Dokazuje to podle nich graf, z něhož je patrné, že nějaké snižování páky po roce 2008 prakticky nepřichází v úvahu. Spíše naopak, dluh ve světě roste neúměrným tempem. Po poměrně stabilním období mezi 50. lety a začátkem 80. let se zkrátka "něco pokazilo" a dluh začal rychle růst.

Z grafu je zřejmé, že dluh rychle rostl v polovině 80. let a pak také v 90. letech. Problém ale není pouze v objemu, ale také v tom, že růst dluhu je mnohem rychlejší než růst ekonomiky. Za posledních třicet let vzrostl globální dluh zhruba o 100 % HDP.

V některých rozvinutých ekonomikách sice byla po finanční krizi patrná snaha o snížení zadlužení, zejména domácností. To však bylo více než kompenzováno růstem dluhu v rozvíjejících se zemích. Dluh tak po krizi zaznamenal jeden z nejprudších nárůstů.

I bez započtení finančního sektoru došlo k nárůstu dluhu o 50 bilionů dolarů. Mírný růst zaznamenaly domácnosti, vlády zvyšovaly dluh kvůli stimulaci svých ekonomik, ale největší nárůst zaznamenaly nefinanční společnosti, kde došlo k růstu o 63 %, zejména pak ve zmíněných rozvíjejících se zemích.

Podle australské investiční banky Macquarie vzrostl celkový dluh 111 komoditních společností v Číně mezi lety 2007 a 2014 z bezmála jednoho bilionu jüanů (136,8 miliardy dolarů) na 4,2 bilionu jüanů (674,3 miliardy dolarů).

Není se proto čemu divit, když mají ekonomové z globálního zadlužení obavy. Ken Rogoff nedávno ve Financial Times poznamenal, že za pomalým globálním růstem možná nestojí dlouhotrvající deficit poptávky (nazývaný také sekulární stagnace), ale právě extrémní zadlužení. "Ve skutečnosti nemůže být pochyb, že významným faktorem, který ovlivňuje vývoj v posledních letech, je dluhový supercyklus. Nejprve vedl k hypotéční krizi v USA, pak ke krizi na periferii eurozóny a nakonec k problémům v Číně a na rozvíjejících se trzích," říká Rogoff.