Stanou se rozvíjející se trhy (opět) motorem světové ekonomiky?

Podle Morgan Stanley projdou rozvíjející se trhy postupně pěti fázemi ekonomického cyklu. První z nich je "produktivní růst", kdy dochází ke střednímu až rychlému růstu hnanému vysokou produktivitou. Druhou je takzvaná "misallocation", kdy je mírný růst tažen špatnou makroekonomickou politikou. Následují fáze "přizpůsobení", "obnovení makroekonomické stability", kdy je růst slabý, ale ekonomika se stabilizuje, a nakonec "postupného oživení".

Podle banky se nyní poměrně velký počet rozvíjejících se trhů (EM), například Rusko, Brazílie, Turecko a Thajsko, nachází v předposlední fázi. Tyto ekonomiky na tom zatím nejsou zrovna nejlépe, ale vykazují známky stabilního růstu, s výjimkou Turecka, jehož ekonomika může být negativně ovlivněna (ne)vydařeným pokusem o převrat. Thajsko sice stále vykazuje slabou domácí poptávku a export, ale jeho ekonomika díky silnému vzestupu turismu roste. Rusko dokáže vydělávat na ropě i přes pokles její ceny. Brazílie se stále potýká s ekonomickou krizí, na niž má vliv politická situace. Brazilská ekonomka Alessandra Ribeiro ze společnosti Tendencias ale uvedla, že "očekávané změny ve vládě a její hospodářské politice by mohly být začátkem postupného návratu důvěry investorů v Brazílii". Ekonomika by se tak mohla vrátit v roce 2017 k růstu.

Pokud by se uvedeným ekonomikám podařilo v příštím roce dostat do fáze oživení, EM by zaznamenaly poprvé po čtyřech letech zrychlení hospodářského růstu. Podle Morgan Stanley by mohla míra expanze v EM jako celku (37 % světové ekonomiky) příští rok zrychlit z 2,7 % na 3,8 %.

Ve fázi ožívání se již nacházejí země jako Mexiko nebo Indie. První jmenovaná je i přes 11. nejvyšší HDP na světě stále považována za rozvíjející se trh. Indie sice vsadila na pomalejší růst než tradiční ekonomiky zařazené v EM, ale tento růst je udržitelný a dlouhodobý.

Ve fázi "misallocation" se pak nacházejí Čína, která je příkladem špatné makroekonomické politiky, nebo Jižní Korea, která doplácí na pokles obchodu právě s Čínou.

Podle Morgan Stanley je největším problémem rozvíjejících se ekonomik skutečnost, že vsadily na rychlý růst na úkor produktivity. Naposledy tak dosahovaly produktivního růstu mezi lety 2003 a 2007. Pak začaly řešit svou situaci uvolňováním měnové a fiskální politiky, čemuž dopomáhaly jak americký Fed, jehož kvantitativní uvolňování podpořilo nízké sazby, tak Čína, která svými masivními stimuly podpořila exportéry v jejich již tak uvolněné politice.

Pokles cen komodit a zpomalení v Číně však vedly k omezenému růstu, nebo dokonce recesi v EM, které se tak musely v letech 2011 až 2014 dostat do fáze "přizpůsobení". Dnes se situace opět stabilizuje, ekonomiky se přizpůsobily nízkým cenám komodit a normalizují měnovou politiku, takže se opět blíží fázi "obnovení makroekonomické stability".

Do páté fáze cyklu ale stále ještě dlouhá cesta. Zmiňovaná Indie je nyní výjimkou, její stabilní růst je totiž výsledkem mnohaletých politických a hospodářských reforem. Pokud se to ale mladým trhům podaří, samozřejmě s přispěním obnovy růstu v Číně a ve vyspělém světě, mohou se EM v nejbližších letech opět stát motorem světové ekonomiky.