Jak poznat skvělého investora?
Většina investorů nikdy nepřekročí svůj stín a nestane se úspěšnou hlavně proto, že si nedokáže připustit, že se mýlí. Jen ten, kdo si dokáže přiznat chybu a přijmout konstruktivní kritiku, může pomýšlet na dlouhodobý úspěch. Přehnaná sebedůvěra ještě z nikoho neudělala úspěšného investora.
Rok 2016 byl dobrým příkladem toho, že se na trzích nejen dějí nečekané věci, ale i toho, jak investoři lpí na svých názorech a předsudcích. Poté, co americké akcie zaznamenaly nejhorší začátek roku v historii, začaly médii a analytickými poznámkami stále více rezonovat slova jako panika, strach a medvědí trend. Pokles cen amerických akcií pokračoval do poloviny února, za celý rok ale index S&P 500 nadprůměrně posílil.
Stejně tak si fanoušci Hillary Clintonové nechtěli připustit, že by v prezidentských volbách mohl zvítězit její soupeř. I z průzkumů vycházela po většinu času lépe. O očekávaném propadu na trzích v případě zvolení Donalda Trumpa ani nemluvě, to byla jistota. Americké akcie jsou nyní na historických maximech.
V létě se pak živě spekulovalo o tom, že extrémně uvolněná měnová politika je novým dlouhodobým normálem a že růstu sazeb centrálních bank ani výnosů státních dluhopisů se pravděpodobně nedočkáme. Výnos 10letého státního dluhopisu USA od té doby vzrostl na dvojnásobek.
Utvrzování se ve vlastní pravdě a zpětný pohled
Ve všech případech platí, že si investoři ani média nepřipouštěli možnost, že nemají pravdu, a tak názory, které nebyly v souladu s jejich přesvědčením, raději nebrali v úvahu. Společným jmenovatelem tohoto chování jsou dvě základní chyby, které jsou v psychologii známé jako konfirmační či potvrzovací zkreslení (confirmation bias) a zkreslení zpětného pohledu (hindsight bias) neboli "od začátku jsem to věděl(a)" efekt.
Při první chybě investoři hledají důkazy, které by potvrdily jejich teorii, a ignorují varovné signály, které ukazují na to, že se mohou mýlit. V druhém případě se investoři přesvědčují o tom, že událost, ke které došlo (a která je zpravidla stála peníze), očekávali.
Keith Stanovich, Richard West a Maggie Toplak ve své knize The Rationality Quotient upozorňují, že by lidé měli brát skutečnost takovou, jaká je, a ne takovou, jakou by ji chtěli mít. "Pokud nemůžete být upřímní sami k sobě v hodnocení rozdílu mezi realitou, jaká je, a jakou byste ji chtěli, můžete být inteligentní, ale nebudete jednat racionálně," podotýká k tomu známý investor a publicista Jason Zweig.
FINRA Investor Education Foundation se v rámci průzkumu zeptala dvou tisíc investorů na to, jaké výnosy očekávají u indexu S&P 500 v následujících deseti letech. Ti, kteří odhadovali výnosy na 20 % ročně, sice měli vyšší skóre v testu finanční gramotnosti než ti, kteří odhadovali výnosy v rozmezí 15–20 %, ale ve skutečnosti byli více mimo. Takový roční výnos sice není nemožný, ale v historii akciových trhů v USA zatím nenastal desetiletý úsek, během kterého by akcie vydělaly 20 % ročně.
Jak se podobným chybám bránit?
Obrana proti podobnému chování není jednoduchá. Investor si musí uvědomit, že se může mýlit. Je dobré mít po ruce několik lidí, kterým investor důvěřuje a u nichž se může spolehnout na to, že mu dají vědět, když se podle nich bude mýlit.
Internet je dobrým zdrojem informací, když není nevyužíván k potvrzování názorů, ale spíše k hledání něčeho, co nabízí jiný úhel pohledu. Stejně tak mohou posloužit sociální sítě, kde je ale namístě opatrnost, protože někdy se může hledání pravdy změnit na "bitvu o status". Jason Zweig to vystihl poměrně přesně: "Chcete-li být dobrý investor, musíte mít pravdu ve většině případů. Chcete-li být velký investor, musíte si uvědomit, že často nemáte pravdu."
Zdroj: jasonzweig.com
