Simon Quijano-Evans (ING): Česká politika investorům žíly netrhá, názor příštího prezidenta na EU si ale vyslechnou

V roce 2013 se podle vás bouře v eurozóně opět o něco zklidní. Co to znamená pro střední a východní Evropu? Které trhy z toho budou profitovat, a které budou nadále pod tlakem?

Simon Quijano-Evans (SQE): V krátkodobém výhledu, tedy během příštích několika let, na tom nejlépe budou země, jejichž závislost na eurozóně není příliš vysoká. Naopak země jako Maďarsko patří mezi nejzranitelnější. Nemohou totiž spoléhat na půjčky v místní měně, které jsou stále příliš drahé, takže jsou nadále závislé na tom, co se děje v eurozóně. Nejvýraznější růst proto čekáme v zemích jako Rusko nebo Turecko. To jsou nejuzavřenější ekonomiky, které jsou v rámci regionu nejméně závislé na půjčkách v zahraničních měnách.

Ani Česko na půjčky ze zahraničí příliš nesází. Patří tedy do skupiny těch perspektivnějších?

SQE: Ano, je ovšem potřeba brát v úvahu, že jde o velmi otevřenou ekonomiku, která je citlivá na dění v eurozóně. Češi jsou navíc jako spotřebitelé velice konzervativní, jsou velice opatrní. To je na jednu stranu jistě dobře, právě proto patří Česko mezi bezpečné přístavy, na které nyní zahraniční investoři sázejí, na stranu druhou je ale nyní potřeba, aby lidé začali utrácet, aby povzbudili ekonomický růst. Na to stále čekáme.

Co tedy od české ekonomiky v roce 2013 čekáte?

SQE: Pokud se na věc podíváme z pohledu hospodářského cyklu, je Česko nyní v pomyslném údolí. Během roku nebo dvou let by mohla ekonomika začít znovu růst. Je to však podmíněno tím, že dojde ke zlepšení situace v eurozóně a že se bude nadále dařit Německu, třetina vývozů z regionu totiž směřuje právě tam. Podle našeho názoru tyto podmínky nejspíše budou splněny, což znamená, že v případě Česka přestáváme seškrtávat odhady růstu HDP, nebo tyto škrty alespoň zmírňujeme. Případné úpravy výhledu by tedy měly být případně směrem nahoru.

Česká politická scéna je jedním velkým rozbouřeným rybníkem. Nehrozí, že to zahraniční investory znervózní, na což následně doplatí celá ekonomika?

SQE: Z pohledu zahraničního investora je důležitá stabilní fiskální a monetární politika. V těchto disciplínách patří Česká republika mezi nejlepší v regionu. Proto zahraniční investory vývoj na české politické scéně příliš nevzrušuje. To bude platit tak dlouho, dokud bude stabilní fiskální i monetární politika. Nehledě na politické složení posledních vlád dělalo Česko rozumnou politiku, což se počítá.

A co názor trhů na nového prezidenta, který vystřídá často kontroverzního Václava Klause?

SQE: Nemyslím si, že by to zahraniční investory nějak zvlášť vzrušovalo. Jistě však bude zajímavé sledovat, jak se kandidáti (a následně nový prezident) budou vyjadřovat o Evropské unii a její budoucnosti. Volba českého prezidenta zkrátka opět naznačí, jak Česko samo sebe ve vztahu k EU vidí.

Státy a politici začali hrát během krize mnohem významější roli. Co by mohli nebo měli udělat, aby uspíšili a podpořili očekávaný ekonomický odraz České republiky ode dna?

SQE: Nyní je nejdůležitější, aby politici zvládli vytvořit prostředí, které by pobídlo domácnosti i firmy k utrácení. Nejen v Evropě se nyní diskutuje o tom, zda je rozumné sázet na utaženou fiskální politiku. Podle mě je zejména tam, kde je poměr veřejného dluhu k HDP relativně nízký, tedy například v Česku, možné uvažovat o opatrné zvýšené podpoře ze státní kasy. Investoři by nyní neměli problém s tím, kdyby vláda začala více utrácet. Co se evropských orgánů týče, vývoj v poslední době naznačuje, že i ty do jisté míry tolerují mírně vyšší deficity, zejména v zemích, které mají fiskální politiku v pořádku.

Nakolik by dosavadní důvěru zahraničních investorů mohlo nabourat odložení, případně překopání chystané penzijní reformy?

SQE: Co se týče penzí, dosavadní vývoj naznačuje, že aktivita v privátním sektoru poroste. Ve vašem okolí, v Polsku a Maďarsku, nyní sledujeme pravý opak. V Polsku byl tok peněz do privátních fondů přiškrcen, v Maďarsku došlo ke znárodnění. V Česku to ale stále vypadá tak, že privátní sektor posílí. Jistě, v krátkodobém horizontu jednoho až dvou let se mohou objevit určité problémy, ale i tak lze podle mě čekat pohyb správným směrem. Navíc se v Česku začíná mluvit o zvýšení věku odchodu do důchodu. Mnoho západoevropských zemí se tak daleko ještě nedostalo, což je možné vnímat jako jasnou výhodu Česka, to bezesporu.

Je podle vás návrh penzijní reformy v současné podobě kvalitní?

SQE: Nevím o ničem, co by rozeznělo pomyslný alarm.

Zmínil jste fiskální politiku. Přejděme nyní k té monetární. Česká národní banka naznačila, že by mohla vsadit na méně tradiční nástroje. Přijde podle vás v zájmu oslabení koruny opravdu s něčím neortodoxním?

SQE: Určitě se dočkáme mnoha spekulací o tom, co by centrální banka mohla dělat a co udělá. Platí ale, že po kvantitativním uvolňování sáhnete, pokud je na tom bankovní sektor špatně, což v Česku není. Navíc, pokud spotřebitel dostane nějaké peníze, ale nechce je utratit, pak je prostě neutratí. Pokud má strach, zda dokáže v budoucnu splácet své dluhy, což teď mnozí lidé mají, pak kvantitativní uvolňování nemá smysl.

A co další nástroje, které patří k méně tradičnímu arzenálu centrálních bank?

SQE: Jistě, existují i jiné věci než kvantitativní uvolňování. Na trhu s měnami jde ovšem o hru s očekáváními investorů. Jde o delikátní záležitost, což nedávno potvrdila Švýcarská národní banka. Centrální bankéři musejí být připraveni vše dohrát do konce, musejí své kroky správně načasovat a tak dále. Navíc musejí brát v potaz i další věci, například kvazifiskální náklady. Jinými slovy, jde o velmi komplexní záležitost. Proto je asi lepší, když akce přichází ze strany fiskální, nikoli monetární politiky.