15 chyb v hlavě, kvůli nimž to neumíme s penězi

1. Chyba normality (normalcy bias)

Předpokládáme, že věci, které se nestaly v minulosti, se nestanou ani v budoucnu. Ale všechny události se jednou musely stát poprvé – Velká deprese, krach na burze v roce 1987, Enron a další. Když Warren Buffett ohlásil, že hledá svého nástupce v Berkshire Hathaway, řekl, že hledá někoho "geneticky naprogramovaného tak, aby rozpoznal a vyhnul se vážným rizikům, včetně těch, s nimiž se dosud nesetkal". Jinými slovy, hledá někoho, kdo svým chováním a úsudkem minimalizuje chybu normality.

2. Dunning-Krugerův efekt

Pokud nejsme schopní zvládnout určitý úkol, často postrádáme kapacitu si uvědomit, jak špatní vlastně jsme. Markus Glaser a Martin Weber z univerzity v Mannheimu ukázali, že investoři dosahující nejhorších výsledků byli také nejhorší v posouzení svých výsledků. Vskutku neměli tušení, jak špatní byli. Korelace mezi sebehodnocením a opravdovým výsledkem byla téměř nulová.

3. Chyba pozornosti (attentional bias)

Mylně předpokládáme, že dvě na sobě nezávislé události spolu korelují jen proto, že na ně soustředíme svou pozornost. Poté, co akcie korigovaly o 4 % v listopadu 1991, Investor's Business Daily zdůvodnil pokles zamítnutým zákonem ohledně biotechnologií, zatímco The Financial Times z něj vinil geopolitické napětí v Rusku. Důvodem k poklesu mohlo být cokoli, čemu editor deníku věnoval pozornost daný den.

4. Efekt připojujících se vagónů (bandwagon effect)

Věříme v pravdivost informace, protože ostatní lidé mají obdobný názor. Ať už jde o akcie, nebo politické preference, lidé jsou rádi spojováni s vítězným družstvem, a proto minulí vítězové získají růstové momentum, i když si ho ne vždy zaslouží. To je předpoklad pro tvorbu bublin na akciovém trhu.

5. Chyba dopadu (impact bias)

Přeceňujeme dopad určitých událostí na emoce. Většina lidí neodhaduje dobře, jak šťastní budou, pokud dostanou přidáno nebo najdou jinou práci. Většinou si zvykneme na větší či menší množství peněz rychleji, než jsme schopni předpokládat. Naše finanční cíle se mohou radikálně změnit, jakmile si to uvědomíme.

6. Iluze frekvence (frequency illusion)

Jakmile zaznamenáme určitou událost, zdá se, že se děje stále znovu. Není tomu tak, jen jí věnujeme více pozornosti než dříve. Pád cen v letech 2008 až 2009 byl tak silnou událostí, že dodnes média referují o "volatilním trhu". Přitom poslední tři roky je volatilita nižší než průměrná, jsme pouze více naladěni na změny cen kvůli předchozí zkušenosti.

7. Klastrování (clustering illusion)

Myslíme si, že jsme z malého vzorku schopni určit vzorec, podle kterého se odehrává vývoj celého souboru. Ačkoli například věříme, že jednodenní pohyby cen jsou náhodné, snažíme se určit trend vývoje trhu z týdenního pohybu.

8. Preference původního stavu (status quo bias)

Máme tendenci zachovávat věci v původním stavu. Z toho důvodu zůstávají s bankou, která má vyšší poplatky než konkurence. Nebo si nechají akcie, které zdědili, i když o nich nemají žádné informace. Neděláme často změny v portfoliu, i když nebylo navrženo pro nás. Jednoduše jsme na něco zvyklí a nechceme to měnit, což může být nebezpečná tendence v měnícím se světě.

9. Chybné přesvědčení (belief bias)

Přijímáme nebo odmítáme argument jen proto, že odpovídá našemu předdefinovanému přesvědčení. Nehledíme tolik na fakta, která jej doprovázejí. Nízká inflace posledních let je stále anomálie v myslích lidí, kteří mají za to, že kvantitativní uvolňování musí nutné způsobit hyperinflaci.

10. Prokletí vědění (curse of knowledge)

Vzdělaní lidé často nemohou pochopit, že se jednání méně vzdělaných lidí může tak dramaticky lišit od jejich vlastního. Finanční poradci či žurnalisté často používají odbornou terminologii, aniž si uvědomují, že jejich zákazníci nebo čtenáři jim nerozumí (a bojí se zeptat). To také vysvětluje rozdílnosti mezí tím, co se opravdu děje, a tím, co akademické teorie předpokládají. Ekonomové předpokládají, že lidé jednají racionálně ve svém nejlepším zájmu. Banky na Wall Street využívají toho, že tomu tak není.

11. Klam gamblera (gambler's fallacy)

Jde o předpoklad, že budoucnost bude ovlivněna minulými událostmi, i když tyto spolu nesouvisejí. Gambler, který hází korunou, předpokládá, že po sérii hlav je větší šance, že padne orel. Šance jsou ale při každém hodu 50 na 50. Investoři často porovnávají ekonomická data, čtvrtletní ziskovost firem či politická prohlášení s vývojem cen akcií, ovšem v reálu je závislost v lepším případě nepřímá a slabá. Je obtížné přijmout nahodilost jako fakt.

12. Extrémní diskontování (extreme discounting)

Raději přijmeme menší vícenásobné mýtné poplatky než velký poplatek za delší časové období. Diskontování budoucnosti je do určité míry racionální, ale investoři ho často přehánějí.

13. Síla spontaneity (ludic fallacy)

Nassim Taleb v knize Černá labuť upozorňuje na naivní představu, že reálný svět může být namodelován pomocí matematických nástrojů. Lidé mají často pocit, že dané předpovědi jsou neomylné, ačkoli realita je nepoměrně složitější než modely. Dan Gardner říká: "Nikdo nedokáže předpovědět následky náhodných událostí, a proto bude budoucnost vždy zahalena tajemstvím." Devadesát procent analytiků a ekonomů by pravděpodobně ztratilo práci, pokud bychom byli schopní přijmout sílu spontaneity.

14. Neschopnost sebekontroly (restraint bias)

Přeceňujeme vlastní schopnost sebeovládání. Studie ukazují, že kuřáci přeceňují svoji schopnost odmítnout cigaretu v procesu odvykání. Investoři dělají to samé, když si myslí, že jsou imunní vůči pokušením trhu. Většina investorů se považuje za kontrariány, ovšem když nastane panika, panikaří také.

15. Chyba chyby (bias bias)

Máme tendenci si myslet, že jsme méně náchylní k výše popsaným chybám, než skutečně jsme. Pokud jste dočetli až sem, aniž byste měli pocit, že se na vás uvedené situace nějakým způsobem vztahují, pravděpodobně se na vás vztahuje tento patnáctý bod.

Všichni jsme náchylní k uvedeným chybám. Někteří sice více než ostatní, ale všichni alespoň trochu. To je důležité si uvědomit ve snaze stát se lepším investorem. Daniel Kahneman, laureát Nobelovy ceny v oblasti kognitivní psychologie, jednou prohlásil, že si "nikdy nemyslel, že zkoumá hloupost lidstva z pohledu třetí osoby; vždy spíše cítil, že studuje vlastní hloupé chyby".

Jde o překlad článku Morgana Housela z The Motley Fool.