Cesta úspěšného investora je protkána neúspěchy aneb 4 ponaučení pro dlouhodobé hráče

Společnost Research Affiliates vypracovala studii, v níž zkoumala výnosy podílových fondů za posledních 45 let. A výsledky jsou poměrně pesimistické. Z 350 fondů, které byly k dispozici v roce 1970, jich do roku 2014 přežilo pouze 100. Ostatních 250 buď zaniklo, nebo bylo sloučeno s jinými fondy. Ze stovky přeživších 45 porazilo trh v celém sledovaném horizontu, přičemž 42 z nich o méně než 2 procentní body ročně.

Ještě zajímavější je skutečnost, že tři největší hvězdy mezi fondy, které ve sledovaném období porazily trh o více než 2 procentní body ročně, zaznamenávaly v tříletých úsecích až třetinu času podvýkonnost oproti srovnávacím indexům. Přestože drtivou většinu konkurentů v dlouhém horizontu jednoznačně porazily, v daných obdobích mohly být tyto fondy pod palbou kritiky médií i klientů, kteří dlouhá období ztrát nemuseli skousnout.

Na základě toho lze vymezit čtyři základní pravidla investování, která by si měl každý investor vzít k srdci.

1. Historie se neposouvá kroky, ale skoky

Existují čtyři základní druhy výnosů z investic:

• konstantně špatné,
• většinou špatné, ale občas dobré,
• většinou slušné, ale občas dobré,
• konzistentně dobré, ale podvodné.

Více jich zkrátka není. Pokud se podíváme na historii investování úspěšných investorů, je jasné, že obsazují tři první kategorie (skvělým příkladem té čtvrté je Bernard Madoff). Absolutní většina jejich celkových zisků pochází z malého množství obchodů. Sám Warren Buffett loni na setkání s investory přiznal, že ze 400 až 500 investic, které za svého života udělal, mu nejvíce peněz vydělala desítka z nich. U dalšího velikána historie Benjamina Grahama to dokonce byla jediná akcie, a to Geico (vydělal na ní samozřejmě i Buffett). Sám Graham poznamenal: "V roce 1948 jsme investovali do Geico a od té doby jsme byli považováni za skvělé investory." Warren Buffett se vyjádřil v tom smyslu, že kdyby si měl ponechat jedinou společnost ze svého portfolia, byla by to Geico. "Před 62 lety mi změnila život," řekl Buffett.

Neuvěřitelné příležitosti, nebo jednoduše štěstí, přicházejí příliš zřídkakdy na to, aby byly zřejmé na roční bázi. Většinou jde po dlouhá léta o průměr, ale pak najednou přijde něco, co vystřelí výnos do nebes.

2. Jeden rok není ničím speciální

Ekonom Robert Shiller z Yaleovy univerzity kdysi označil honění se za roční výkonností za absurditu. "Za rok oběhne Země kolem Slunce. Žádný jiný význam v jednom roce nevidím," řekl Shiller. Když tedy fond za dvanáct měsíců vykazuje ztrátu, ale po roce a půl je nejlepší ve své třídě, bude to lepší, než kdyby tomu bylo naopak. Když má investor nebo manažer fondu povinnost dosahovat výnosů na roční bázi (nebo dokonce na čtvrtletní, pololetní), vede to často k nesmyslným krokům (například takzvanému window dressingu či portfolio pumpingu), které určitě nepomohou výnosu ani klientům.

Dobrým příkladem nesmyslnosti ročního výnosu jsou české penzijní fondy, které musely dosahovat nenulového výnosu na roční bázi, nebo podobné produkty na Slovensku, které měly tuto povinnost dokonce na půlroční bázi (v době, kdy chtěl Fico látat mezery ve státním rozpočtu penězi občanů). Politici při schvalování podobných nesmyslů ukájejí své populistické choutky, ale investoři pak vydělají ročně půl procenta na trhu, který umí peníze zhodnotit o desítky procent.

3. Odlišný přístup znamená odlišné výnosy

Na první pohled to vypadá jasně, ale jak pro investory, tak pro manažery fondů je mnohdy jednodušší být průměrně dobrý, než být často horší, ale celkově nejlepší. I u manažerů, kteří vedou drahé aktivně spravované fondy, je běžné, že se (zejména na růstových trzích) nesnaží o nadvýkonnost.

Přizpůsobení se chování stáda ale nakonec vede k podprůměrným výnosům. U velkých investorů se takové chování často nevidí, alespoň v době, kdy realizovali své nejvýnosnější investice.

4. Výběr dobrého manažera je složitý

Z 350 zmiňovaných fondů si vedly dobře pouze tři. To je 0,85 %. A i u těchto fondů se vyskytla období, kdy byly pro investory nezajímavé. Je tedy důležité dívat se spíše na dlouhý horizont, v němž je fond schopen zajišťovat nadprůměrné zisky.

Investoři by si rovněž měli uvědomit, že když investují do fondu, který nevydělává podle jejich představ, je to vždy jejich odpovědnost a jejich rozhodnutí. Poté, co přijdou o část investovaných peněz, už je buď pozdě stěžovat si na manažera fondu, nebo je dobré jednoduše zachovat chladnou hlavu. Kdyby byl výběr výnosných fondů jednoduchý, byli bychom všichni bohatí.

Zdroj: fool.com