Generální ředitelé, co stojí za to
Kteří generální ředitelé patří na Wall Street ke špičce? Podle mě jsou to především ti, kteří ze sebe vydali to nejlepší, aby ochránili zájmy akcionářů.
3. Jamie Dimon, JPMorgan Chase
Generální ředitelé bank se obvykle nesnaží investorům zavděčit. Jamie Dimon Z JPMorgan Chase je ale bezesporu tím, kdo má můj velký respekt. Ve srovnání s konkurencí má tato banka jedno z nejlepších vedení na Wall Street. Dimon vede společnost, která bez větších ztrát přestála hypoteční debakl.
Co na něm osobně oceňuji, je neomalenost, upřímnost a jednání bez servítek. Ačkoli bývá považován za emotivního člověka, Warren Buffett o něm řekl: "Nikdy jsem ho neviděl rozhodovat se na základě emocí."
Přestože akcie banky od jeho nástupu do funkce v roce 2006 ztratily 5 procent, jde o skvělý výsledek. Ostatní banky, které málem zkrachovaly, totiž ztratily mnohem více (Citigroup 93 %, Bank of America 83 %). Za stejnou dobu JPMorgan Chase zvýšila zisky o 123 procent.
Akcie Bank of America a Citigroup zřejmě v blízké době převýší svým růstem akcie JPMorgan Chase, a to hlavně vzhledem k nízkým aktuálním cenám. Ale dobře vedená americká banka JPMorgan může investorům poskytnout solidní finanční expozici a alespoň nějaké bezpečí.
2. Alan Mulally, Ford
Jediná velká americká automobilka, která se vyhnula bankrotu, byl Ford, který vede Alan Mulally. Je to inženýr, který pomáhal s vývojem Boeingu 747 ještě předtím, než se stal generálním ředitelem tohoto výrobce letecké techniky.
Po svém nástupu do Fordu zastavil celý majetek firmy, a tím firmě zajistil finanční flexibilitu. Díky tomu pak dokázal provést potřebné změny, čímž automobilku ochránil před ekonomickým poklesem.
Po nástupu do funkce rovněž pozastavil vyplácení dividend. Mulally později vedl prodej Jaguaru, Land Roveru, Tata Motors, Aston Martinu a Volva, takže se firma mohla strategicky soustředit na svou kmenovou značku Ford. Tento nový přístup pak odvrátil hospodářský útlum, který pronásleduje mnoho jiných velkých automobilek.
Sláva Alanu Mulallymu za jeho znalosti a vedení firmy, která byla před jeho nástupem ve finančních a strategických problémech.
Výsledek: Akcie Fordu přidaly za Mulallyho 50 procent a firma se ze ztráty 12 miliard dolarů dokázala vrátit do zisku 6,5 miliardy dolarů. To je skvělé, zvláště pokud se podíváme na fakt, že akcionáři GM a Chrysleru přišli téměř o všechno.
S tím, jak se americká ekonomika začíná opět zvedat, by cyklická společnost, jako je Ford, mohla být dobrou investicí.
1. Warren Buffett, Berkshire Hathaway
Pravděpodobně nejjednodušší volba pro investora, jako jsem já, ale i pro jakéhokoli jiného: Warren Buffett, generální ředitel Berkshire Hathaway, a pravděpodobně nejlepší investor, jaký kdy žil. Berskhire Hathaway má více než 50 dceřiných firem a vlastní významné podíly ve velkých stabilních společnostech. Z nich stojí za zmínku 12,6 % American Express, 8,6 % Coca-Coly a 19 % Wells Fargo.
Co dělá Warrena Buffetta zajímavým, je jeho zdravý rozum a přístup k byznysu s heslem "žádný spěch". Pravidelné setkání Berkshire Hathaway běžně přitáhne na dvacet tisíc akcionářů, což stačí na zaplnění stadionu. Tomuto setkání se tak vtipně říká "Woodstock pro kapitalisty". Mnoho z akcionářů přichází jen proto, aby slyšeli Warrena Buffetta mluvit.
Jak zvládá řídit na 50 dceřinek a celé akciové portfolio? Jednoduše je neřídí. Kupuje firmy, které mají dobrý management, a jen výjimečně do nich zasahuje. Ale jak každý ví, jeho hlavní předností je schopnost vybrat významně podhodnocený podnik a vydělat mnoho peněz akcionářům. Velmi působivé na firmu, jejíž hodnota je necelých 200 miliard dolarů.
Výsledek: V posledních 45 letech dosáhla Berkshire Hathaway na průměrný roční růst v účetních hodnotách 20,3 %. Pokud jste investovali do Warrena Buffetta deset tisíc dolarů v roce 1956, máte vyděláno na 300 milionů dolarů. To vše za 100 tisíc dolarů ročního platu generálního ředitele.
Pokud byste chtěli Warrena Buffetta za svého investičního poradce, následujte jeho radu: právě teď skupuje akcie Berkshire Hathaway, poprvé za 45 let, čímž investorům naznačuje, že by mohla mít firma daleko vyšší hodnotu, než jakou ukazují její akcie.
