Jakou hodnotu má jedno velké "ne"
Člověk by ani neřekl, kolik se dá vydělat na jednom obyčejném "ne" jednoho ne tak docela obyčejného muže. Horký kandidát na post šéfa americké centrální banky Larry Summers v neděli jedno takové "ne" řekl, když vzdal souboj o vedení Fedu, a globální zisky aktiv se daly v pondělí počítat v desítkách miliard dolarů.
Fakt, že na informaci o tom, že v souboji o hlavu Fedu zůstala jen výrazná holubice v měnové politice, zareagovaly pozitivně trhy s rizikovými aktivy (především pak akcie), je vcelku pochopitelný. Nicméně to, že na stejnou informaci, z níž vyplývá pravděpodobně uvolněnější měnová politika, zareagovaly pozitivně i vládní dluhopisy s dlouhou splatností, již tak intuitivní není.
Uvolněnější měnová politika by podle makroekonomických učebnic měla v současnosti vyvolat vyšší míru inflace, což rozhodně nemůže být dobrá zpráva pro aktiva nesoucí pevné kupónové platby (úroky).
Uvažování investorů je však v kontextu současné praxe měnové politiky řady vyspělých zemí daleko pragmatičtější. Trhy v podstatě vůbec nevěří, že bychom se v horizontu pěti až deseti let mohli dočkat výraznější inflace, a tak se na ceny dlouhodobých dluhopisů dívají pouze skrze nabídku a poptávku.
A v rovině tohoto uvažování je perspektiva, že v čele Fedu usedne holubice, výbornou zprávou, neboť novou oblíbenou hračkou centrálních bankéřů jsou nákupy dluhopisů (financované faktickým tiskem peněz). Explicitním cílem je přitom podporovat prostřednictvím nákupů dluhopisů ceny aktiv a skrze to pomáhat celé ekonomice.
Tento model fungování měnové politiky bude účinný do té doby, dokud bude trh věřit, že inflace v dlouhém období zůstane nízká. Z pohledu současných cen dluhopisů je přitom zcela irelevantní, zda má trh ve svém odhadu budoucí inflace pravdu, nebo trpí klasickou peněžní iluzí.
