O sezení na hromadě hotovosti v nepravou dobu

Za poslední tři roky jsme na akciových trzích byli svědky mnoha korekcí, v USA šlo ale o výjimečný jev. V létě 2015 klesl index S&P 500 o 12 %, na začátku roku 2016 o 13 %, začátkem letošního roku spadl o více než 10 % a v říjnu byla ztráta také 10%. Akcie na jiných trzích ztrácely často výrazně více, stačí se podívat třeba do Číny, ale i do západní Evropy.

Příležitostí k využití korekcí k načasování nákupů tedy bylo celkem dost, ale i ti, kdo je nevyužili a drželi akcie (jsme zpět v USA), mohli vydělat od začátku roku 2015 více než 40 %. Ti, kdo akcie na začátku korekce prodali a nakonec je nenakoupili zpět, případně je nakoupili příliš pozdě, nejspíše litovali.

Profesionální investoři často tvrdí, že jim hotovost dává možnost využívat příležitosti, které se jim čas od času na trhu nabízejí právě při korekcích. Zní to fundovaně, ale skutečnost je taková, že když někdo drží hotovost příliš dlouho, vytváří to tlak na správné načasování jeho další investice. Mnoho lidí po finanční krizi drželo hotovost příliš dlouho a minulo velkou část zisků během býčího trendu.

Co by měli zvážit ti, kdo mají v hotovosti mnoho peněz, případně kvůli korekci uvažují o tom, že do ní převedou větší část prostředků dosud alokovaných v akciích?

• Korekce a medvědí trendy neusnadňují rozhodování o investici. Pokud si někdo myslí, že nakupovat po poklesech, když jsou akcie za dobré ceny, je jednodušší, mýlí se. Je to podobné, jako když ležíte v neděli ráno v zimě v posteli a máte pocit, že určitě nevstanete. Držení hotovosti v dobách propadů může vést k tomu, že se jí investor pak nechce vzdát a namlouvá si, že nakoupí ve vhodnější dobu. Ta ale nepřijde.
• Čekání je nejhorší. Mohlo se stát, že investor prodal všechny své akcie na konci roku 2013, tedy poté, kdy akcie v USA jako celek zpevnily bezmála o 30 % a pravidelně překonávaly historická maxima. Tehdy se to mohlo zdát jako dobrý nápad, ale akcie od té doby přidaly dalších 60 %. A propad na stejnou cenu, za jakou investor tehdy prodal, by znamenal ztrátu 35 %. Čekání na takový propad může mít na psychiku investora neblahý vliv, zejména když se nedostaví ani po tolika letech.
• Ukotvení vede k chybám. Jde o podobnou věc, investor se akorát rozhodne počkat na cenu, za kterou akcie prodal. Rozhodování na základě minulých cen ale nikam nevede. Upnutí se na předešlé tržní ceny je nejlepší způsob, jak opakovat chyby.
• Trh se musí časovat dvakrát. Trefit se jednou správně do korekce vyžaduje kus štěstí, dvakrát je to prakticky nemožné. Většina lidí, která přišla o nějaké peníze, po konci krize a obratu trendu nejspíše ještě dlouho nevidí pomyslné světlo na konci tunelu a do akcií jednoduše neinvestuje.
• Extrémní pozice mohou být návykové. Pro úspěch není potřeba investovat všechny peníze do akcií, nebo naopak všechny akcie prodávat, když se nálada na trzích začne měnit. Je to spíše hra s pravděpodobnostmi. "All-in" investice nemusejí vést k výhře milionů (stejně jako v pokeru). Trhy jsou zřídkakdy černé nebo bílé. Schopnost zůstat ve hře často vyžaduje nalezení rovnováhy mezi mnoha faktory, které si vzájemně odporují.
• Tato hra není pro každého. Ani ti nejúspěšnější investoři nebo manažeři fondů nedokáží pokaždé správně odhadnout směřování trhů. A když to nedokáže ani většina těch, kteří na to mají vynikající podmínky a prostředky, je zvláštní, že si na něco podobného troufají drobní investoři. V každém případě ale platí, že čím dříve se na extrémní výkyvy na trzích investor připraví (při sestavování portfolia), tím jednodušší pro něj bude nedělat chyby.

Neexistuje zkrátka dokonalá alokace nebo doba na investice do rizikových aktiv. Úspěšnost investice se vždy ukáže až zpětně. Ideální je určit si takovou alokaci, která bude investorovi vyhovovat, a nepokoušet se hádat směr vývoje trhu na základě pocitů.

Zdroj: A Wealth of Common Sense