Velká rotace z bondů do akcií? Nesmysl! Ale možná přece jen jedna zásadní rotace probíhá

Na úvod jeden mýtus, který stojí za to vyvrátit. "Velká rotace" peněz z dluhopisů do akcií, tedy fenomén, který již několik měsíců stačí řadě komentátorů ke zdůvodnění dobré kondice akciového trhu a horší kondice bezpečných dluhopisů (především amerických), je nesmysl. Kdo ví, jak trhy fungují, na něco podobného neskočí.

Trh s akciemi i dluhopisy funguje tak, že někdo prodá aktivum někomu, kdo má zájem ho koupit. Nic nového nevzniká, z rozdílu nákupní a prodejní ceny se hezky živí broker nebo jiný zprostředkovatel obchodu. Těžko lze tedy po tomto uzavřeném systému chtít, aby vytvářel nějaké přelévání peněz z dluhopisů do akcií. Ano, větší zájem o akcie vede k tomu, že jejich ceny rostou, naopak je tomu aktuálně u dluhopisů, ale to je zhruba tak vše, co k tomu je na takto malém prostoru možné říci.

Trh není obchod, kde si vyberete jedno zboží, abyste druhé nechali v regálu, na trhu je vždy druhou stranou transakce konkrétní investor. Akcii ani dluhopis "v regálu" nenecháte, musíte ji udat někomu jinému (a nenechte se zmást dostatečnou likviditou na trzích, kde v drtivé většině případů stačí něco nabídnout či poptat, aby se obchod v příští vteřině uskutečnil za vámi požadovanou cenu; zkrátka je jen dostatek "druhých stran" požadovaného obchodu).

Když ne velká rotace, tak alespoň velká změna

Jerry Khachoyan na svém blogu TheArmoTrader upozorňuje na to, že ačkoli není zmíněná velká rotace ničím jiným než popularizačním konstruktem, o zásadní změny napříč jednotlivými třídami aktiv není nouze.

"Opravdovou velkou rotaci je možné vidět u akcií Applu, ceny zlata a výkonu amerického akciového trhu," píše Khachoyan. Od oznámení třetí vlny kvantitativního uvolňování (QE3) v září 2012 totiž americké akcie drtivě porážejí svou výkonností zlato i akcie Applu, donedávna miláčka investorů. Až po vás někdo bude chtít "velkou rotaci", ukažte mu tento graf.