20 nejvýnosnějších amerických akcií za 40 let a investorská lekce k nezaplacení

Asi nečtete poprvé, že je těžké vytipovat akcie, které dlouhodobě překon(áv)ají výkonnost celého trhu. Každý investor by chtěl ve správnou chvíli poznat a nakoupit nový Apple, Amazon nebo Berkshire Hathaway. A i kdyby se vám nakrásně povedlo pořídit ty pravé tituly – je otázka, jak v danou chvíli vlastně vůbec můžete poznat, že jsou to ony –, neznamená to, že máte vyhráno.

Michael Mauboussin a Dan Callahan z Morgan Stanley zanalyzovali vývoj cen zhruba 6 500 akcií v letech 1985–2024. A potvrdili si něco, co tak nějak všichni víme nebo tušíme. I ty nejúspěšnější akcie uplynulých čtyř dekád prodělaly mnohdy až extrémní poklesy cen (seřazené jsou podle průměrného ročního TSR, tedy celkového výnosu včetně dividend). U dvaceti nejvýnosnějších akcií byl medián maximálního propadu 72 % a trvalo průměrně 2,9 roku, než tituly dosáhly cenového minima. Návrat na původní maximum pak trval průměrně 4,3 roku.

V dlouhodobém horizontu, který je jinak obecně na straně akciových investorů, jde o klíčový problém. Jak udržet vítězné akcie i během dlouhých období poklesů, kdy se tito budoucí vítězové zkrátka jako vítězové ještě vůbec nejeví? Jak poznamenává Wes Gray z Alpha Architect ve své studii Even God Would Get Fired as an Active Investor, i kdybyste měli jako investiční manažeři doslova božskou (super)schopnost vybrat ty nejlepší akcie předem, jejich výnosy by sice byly celkově skvělé, ale průběžné propady cen by zároveň byly tak děsivé, že by se s vámi klienti i se svými penězi rozloučili daleko před cílem.

Co s tím? V informačními kanály prošpikované současnosti není zrovna snadné dlouhé roky nevěnovat pozornost tomu, že hodnota vašeho akciového portfolia padá o desítky procent. Pro ty z vás, kdo si stejně jako já nevěří, že by to zvládli (a pochybují případně také o zmíněné superschopnosti), je tu diverzifikace.

Velice jednoduchou a levnou cestou, jak alespoň základně rozvrstvit riziko spojené s výběrem jednotlivých titulů, jsou investice do indexových fondů a ETF. Třeba takový americký akciový index S&P 500 v uvedeném období klesl maximálně o 58 % (pořád masakr, ale lepší než 80–90 % ztráty některých konkrétních akcií), přičemž pokles trval 1,4 roku a návrat na maximum trval 4,2 roku.

Je přitom dobré mít na paměti, že výrazná většina jednotlivých akcií se z hlubokých cenových propadů nikdy nevzpamatuje. Více než polovina akcií se nikdy nevrátí na předchozí maxima. Ačkoli některé tituly dokážou posílit o stovky procent, je takových opravdu jen hrstka. A poznat předem, které to budou? To jsme opět u té superschopnosti.

Legendární investor Peter Lynch říkával, že "na burze není nejdůležitějším orgánem mozek, ale žaludek". Musíte mít zkrátka žaludek – někdo říká nervy – na to, abyste ustáli i hluboké ztráty. A v tom je zakopaný pes, právě proto je tak těžké vybrat vítězné akcie a držet je dostatečně dlouho na to, aby se stihla projevit jejich zářivá nadvýkonnost.

Zdroj: Morgan Stanley, Tker