KONTEXT: Minegolia a spol. aneb vítězové a poražení globalizace (a vaše portfolio)

Další dýchánek Donalda Trumpa se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem by mohlo hostit Mongolsko. O zemi vmáčknuté mezi Ruskem a Čínou, která je ve vleku těchto dvou gigantů, se přitom uvažovalo již před první schůzkou. To potvrzuje narůstající význam symboliky v probíhající mocenské geopolitické šachové partii a připomíná příležitosti, které z toho malým hráčům (a investorům) plynou.
Mongolsko patřilo na začátku desetiletí mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky, v roce 2011 kupříkladu investory omámilo posílením HDP o 17 %. Zemi se tak na pohled vyplatilo zapojení do globálních struktur, které přišlo po kolapsu socialistického bloku na přelomu 80. a 90. let a souvisejícím volném pádu tamní ekonomiky. Životodárné přeshraniční toky nicméně přišly takřka výhradně v podobě vývozu nerostných surovin do Číny, respektive přímých zahraničních investic do těžby a spřízněných sektorů.
Uhlí, měď, zlato, ropa a železná ruda tvoří přes čtyři pětiny vývozů, které z 83 % míří do země draka. Těžební sektor, rafinérie a geologie pozřou přes dvě třetiny přímých zahraničních investic. Mongolsko proto společně s posledním globálním komoditním supercyklem zažilo závratný šplh a strmý pád, v jehož důsledku se v souvislosti s touto zemí ještě na začátku loňského roku spekulovalo o hrozbě bankrotu.
Vláda v Ulánbátaru zareagovala zintenzivněním snah o hospodářskou a politickou diverzifikaci. Ta má alespoň do určité míry vyvážit přitažlivou sílu, jíž sousední Čína do svého orbitu (stále těsněji) nasává sousední státy. Právě proto se Mongolsko zúčastnilo nedávných ruských válečných her Východ, největších od roku 1981, a stejně tak proto se svým severním sousedem spolupracuje na třicítce infrastrukturních projektů.
Hospodářskou diverzifikaci s politickým podtextem reflektuje i výběr strategických zahraničních partnerů pro ekonomické i sociální projekty. Vedle Číňanů a Rusů patří mezi nejvýznamnější hráče Američané, Japonci, Němci a Britové. Aktuální zprávy o tom, že by příští americko-severokorejský summit mohlo hostit právě Mongolsko, je dalším dílkem do této mozaiky (a reflektují snahu Bílého domu o diplomacií poháněné naleptávání vlivu Číny v jejím blízkém okolí).
Snaha o rozložení rizika, v rámci které se Ulánbátar mimo jiné pokouší vypořádat s komoditní klatbou důkladným úklidem veřejných financí, vynesla zemi opět na výsluní. Loni se dočkala pochvaly od Mezinárodního měnového fondu, která přispěla k 74% růstu akciového indexu Top 20 (v listopadu byl světovým premiantem, následně zažil strmý pád) a k zájmu investorů o mongolské dluhopisy.
Ačkoli je z pohledu českého investora Mongolsko těžko dostupné, jeho kotrmelec potvrdil obecně platnou premisu (geopolitické) reality zítřka – mocenský rebalanc přinese chaos a nejistotu, což opakovaně dolehne zejména na malé, otevřené země. Ty, které budou mít uklizený svůj fiskální a měnový dvorek a budou chytře diverzifikovat své zahraniční vazby, nicméně dokáží z globalizace nadále těžit a současně tlumit s ní spojená rizika. Zbytku by se měli investoři zbavit jako horkých brambor.
Podrobně se (nejen) situaci v Mongolsku bude věnovat kulatý stůl Investice do periferie: (Ne)promarněná příležitost, který volně naváže na listopadový první "český Davos" na Novém zámku v Kostelci nad Orlicí. Podrobnosti o akci, z níž vám Investiční web coby jeden z mediálních partnerů nabídne přímé vstupy, najdete ZDE.