Štěstí a důvtip v investování jsou dvě různé věci

Podobné obchody většinou získají velkou pozornost, která není zasloužená. V horším případě pak dokonce média mohou dělat z gamblerů tržní experty se schopností predikovat vývoj cen.

Opční zázrak

Takovým případem je Steve Oliverez, který na konci roku 2017 nakoupil krátkodobé call opce na index S&P 500 (v té době hluboko "mimo peníze") za 100 000 USD. Sázel na to, že když Kongres přijme daňovou reformu z dílny administrativy Donalda Trumpa, bude to mít na akcie pozitivní dopad. Jeho odhad byl podle něj založen na historické zkušenosti z roku 1987, kdy byl schválen podobný zákon. Zisk Olivereze dosáhl 2,5 milionu USD, takže si mohl dovolit koupit dům a strávit rok cestováním po světě.

Vypadá to úžasně, a dokonce to i má logiku, takže si mnoho potenciálních investorů řekne, proč by to nezkusili podobně. Špatný nápad. Investoři by si měli uvědomit, že podobné obchody jsou většinou cestou do pekla. Při čtení zpráv o takových zázračných investicích by si spíše měli pokládat důležité otázky, například:

• Jsou podobné výsledky statisticky významné?
• Byl výsledek obchodu výsledkem dovednosti investora, nebo náhody?
• Jaké jsou dlouhodobé výsledky takového přístupu?
• Dá se tato strategie dlouhodobě opakovat?

Klamy a obchodní strategie

Jeden vydařený obchod nemůže být základem obchodní strategie. Podle Barryho Ritholtze je v příkladu hned několik kognitivních chyb, na něž by si investoři měli dávat pozor. První je klam dostupnosti (availability bias), tedy představa, že co je jednoduché, to také představuje reprezentativní vzorek. Pak je to určitá verze klamu zpětného hodnocení (hindsight bias), tedy dodatečné vysvětlení toho, proč šlo o dobrý obchod.

Velice silně je zastoupen také klam přeživších (survivorship bias), který nutí brát v úvahu pouze obchody, které se vydařily. V médiích se občas dočteme o tom, jak nějaký šťastlivec investoval do akcií, zapomněl na ně, aby po letech zjistil, že vydělal miliony. Před pár lety se v této souvislosti třeba objevovaly články o tom, že někdo zapomněl na to, že kdysi nakoupil bitcoiny za pár centů, přičemž nyní si za ně nakoupil několik domů.

Problém je, že v médiích se již jen zřídkakdy objevují případy investorů, kteří zapomněli v portfoliu nějakou akcii, kterou kdysi mohli se ziskem prodat, ale dnes se obchoduje za zlomek hodnoty. Ritholtz uvádí několik smyšlených titulků podobných zpráv:

• Muž našel v podkroví bezcenné akcie Lehman Brothers
• Žena zdědí 10 milionů akcií GM těsně před zahájením konkurzního řízení
• Zapomenuté akcie AIG jsou téměř bezcenné
• Penny stocks nalezené pod matrací patřili již neexistují společnosti

Kdyby média byla ochotna podobné příběhy publikovat, jistě by pro ně našla náměty. Kvůli zkreslení výběru (selection bias) se investoři mnohé příklady neúspěchu nikdy nedozví.

Spekulace s minimem peněz

Není nic špatného na spekulování, jen je potřeba k němu přistupovat zodpovědně. Ritholtz sám přiznává, že 5 % svých peněz má na takzvaném fun účtu a že tyto peníze naplňují jeho občasnou touhu vsadit vše na jednu kartu, případně pouze investovat do takových nástrojů, které by běžně nenakupoval.

Něco podobného radí i ostatním. Má to své výhody - jde o málo peněz, takže když investor prodělá, neohrozí to jeho celkový majetek, zatímco když taková spekulace funguje, je to příjemný bonus. Ve skutečnosti se to mnohem snadněji řekne, než realizuje, je to nicméně pravda.

Sám Oliverez v rozhovoru pro MarketWatch přiznal, že si je vědom minimální pravděpodobnosti úspěchu, a proto už po svém úspěchu raději neinvestoval. "I když někdy hodně vyděláte, čím déle to pak zkoušíte, tím pravděpodobněji (a více) ztratíte," varuje.

Zdroj: Bloomberg