Co nám dnes Keynes může říci o vládních výdajích?
John Maynard Keynes a jeho přístup se v poslední době objevuje v diskuzích mezi ekonomy poměrně často, zejména v souvislosti s postkeynesiánským učením a jeho extrémnějším, dnes velmi oblíbeným proudem zvaným moderní měnová teorie. Má tedy Keynes co nabídnout?
Johna Maynarda Keynese a jeho přístup charakterizují především vládní výdaje jako prostředek boje s pomalým hospodářským růstem. Ty byly populární především v období po druhé světové válce. Keynes sám je považován za jednoho z nejvýznamnějších ekonomů 20. století, ale jeho myšlenky vyvolávají i silnou kritiku. V poslední době ovšem opět získávají na oblibě a hodně se o nich diskutuje.
Keynes sloužil své době po krizi a světové válce, takže nepřekvapí, že prosazoval vyšší vládní výdaje. Ty podle něj byly nutné především v obdobích recese, kdy byla soukromá poptávka nedostatečná, a dodatečné vládní výdaje tak mohly zajistit dostatečnou agregátní poptávku potřebnou k udržování zaměstnanosti. Otázkou ale je, jak by se Keynes tvářil na rostoucí vládní výdaje na podporu investic v době, kdy ekonomika roste, jako je tomu v současnosti.,
Keynes za vládní normál považoval spíše snahu šetřit na úkor investic, sám přitom podporoval vládní půjčky za účelem investic. Ekonomika podle něj většinou nenaplňovala svůj potenciál, veřejné investice měly doplňovat investice soukromé. K tomu sloužila fiskální politika. Tyto investice měly podpořit spotřebu zvýšením celkové produkce, a tím i příjmů. Vyšší spotřeba měla vést k vyššímu národnímu příjmu, a tím i větším úsporám společnosti, které mohly být vynaloženy na financování investic. Trvale vysoká míra veřejných investic by vyrovnávala výkyvy v oblasti soukromých investic a vedla by k trvalému růstu.
Slavný ekonom byl kritizován za to, že taková fiskální politika povede k přetrvávajícím rozpočtovým deficitům. Vlády se i proto historicky nechtěly kvůli investicím příliš zadlužovat, protože se obávaly, že by investoři do jejich dluhopisů mohli požadovat stále vyšší úroky, což by vedlo k vyšším nákladům a k ohrožení růstu.
Někteří ekonomové (například chicagská škola opírající se o myšlenky Miltona Friedmana) tvrdí, že snaha vyhnout se sestupné fázi cyklu musí selhat, protože její dopady budou očekávány ve velice krátké době. Vlivný ekonom Richard Barro pak argumentuje tím, co již bylo zmíněno, tedy že budoucí zvýšení daní za účelem financování vládního deficitu se promítne do dlouhodobých úrokových sazeb. A vyšší úroky budou znamenat dražší správu dluhu.
Současní ekonomové však stále častěji hovoří o tom, že vládní výdaje mají opodstatnění i v obdobích růstu. Nemusí jít vysloveně o zastánce moderní monetární teorie, jednou z cest by například mohlo být formální oddělení výdajů na investice od běžných vládních výdajů.
"Vzhledem k debatě o nedostatečných investicích, nízkých úvěrových nákladech a obavách z pomalého růstu by Keynesovy méně známé názory na veřejné investice mohly mít větší vliv na strukturu současné ekonomiky než jeho otřepané názory na vládní schodky," shrnuje profesorka ekonomie z London Business School Linda Yueh ve své knize The Great Economists: How Their Ideas Can Help Us Today.
Zdroj: World Economic Forum
