Banka pro mezinárodní platby: K měnovému financování (zatím) nedochází

Lze nynější masivní tištění peněz ze strany centrálních bank považovat za měnové financování, tedy za zneužití měnové politiky k financování expanzivní fiskální politiky? Tento postup je minimálně od dob ekonoma Miltona Friedmana pokládán za kardinální měnověpolitický zločin.

Autoři zprávy docházejí k závěru, že svědky měnového financování nejsme. "Probíhající operace jsou plně v souladu s primárními cíli centrálních bank, které spočívají v zajištění hospodářské a finanční stability. Nebyly přijaty s cílem financovat fiskální schodky jako takové. Kromě toho si centrální banky ponechávají plnou kontrolu nad tím, kdy a za jakých podmínek operace ukončí či změní," stojí v dokumentu.

BIS ale zároveň výstražně zvedá ukazovák. Nynější masivní nákupy státních dluhopisů centrálními bankami podle ní přece jen rozmělňují hranici mezi fiskální a měnovou politikou, a tudíž jsou bezpečnější v rozvinutých ekonomikách, kde obě inkriminované instituce (vláda a centrální banka) mají dlouhodobě jasně vymezené a dodržované cíle, jichž se drží i v současné turbulentní době.

Čím je však tento institucionální rámec v dané zemi slabší, tím je větší riziko, že aktuální stav přeroste do takzvané fiskální dominance, tedy do situace, kdy měnová politika de facto slouží potřebám vlády (což je problém, jakmile vláda není učebnicově zaměřena na stabilizaci ekonomiky).

V praxi se tato dominance může projevit například tak, že vláda dokáže zatlačit na centrální banku, aby nezvyšovala sazby (což by vládě prodražilo dluhovou službu) ani poté, co v ekonomice v rámci popandemického oživení začnou vřít zřetelné proinflační tlaky a začne hrozit, že bez zvýšení sazeb poroste inflace zřetelně a na dlouhou dobu nad inflační cíl.