Nahoru, dolů a zase nahoru. Základní pravidlo trhů zůstává po staletí neměnné
Dramatický růst cen akcií technologických firem působí jako zdvižený prst. Bylo by ale naivní si myslet, že takový vývoj nebyl k vidění nikdy dříve. Již kniha A Century of Prices od Theodora Burtona a George Seldena z roku 1919 varovala, že finanční trhy fungují jako horská dráha.
"Při nízkých cenách akcie obvykle drží, respektive kupují investoři, kteří podnikům věří a které k prodeji jen tak něco nepřiměje. S tím, jak ceny rostou, však na trh míří stále větší množství investorů hledajících rychlý zisk. Čím vyšší ceny jsou, tím více lidí chce nakupovat. Ti, kdo nakupují za vyšší ceny, ale obvykle mají slabší finanční pozadí a jsou zranitelnější potenciálními poklesy cen, a tedy také citlivější na nepříznivý vývoj," píší Theodore Burton a George Selden.
"Investoři spekulující na další růst nakupují tak dlouho, až z trhu takřka vytlačí 'skutečné' investory, kterým nejde o rychlé zbohatnutí. Jakmile v tu chvíli ovšem přijde nějaký prodejní impulz, například v podobě recese, investoři, kteří mají volné peníze, jež by na trh mohli poslat, za dané ceny odmítnou nakupovat. Tím se tak roztočí spirála vedoucí až k opětovnému dosažení cen, které zase přilákají 'opravdové' investory," dodávají.
Index DJIA od roku 1915, zdroj: macrotrends.net
Žijeme v 21. století, finanční trhy jsou pod přísným dohledem a světový finanční systém je podle všeho odolnější než kdy dříve, neměli bychom nicméně zapomínat na to, že lidé, bez kterých by trhy nemohly existovat, se (až tak moc) nemění.
Zdroj: DataTrek
