KONTEXT: Měnový abnormál? Až navěky, amen (utahování navzdory)!
Měnová politika opouští neortodoxní vody, do (předkrizového) normálu má ale daleko. Otázkou je, zda na pořádky známé z doby před rokem 2008 ČNB, Fed a další vůbec někdy naváží. Přitom právě to je v mnoha ohledech mnohem důležitější než případné zvýšení domácích sazeb o pár desetin procentního bodu. I proto KONTEXT nabízí zamyšlení nad tím, zda a kdy se monetární abnormál stane vzpomínkou.
Měnověpolitické zasedání ČNB je za rohem a trh s napětím pozoruje "Příkopy", z nichž v posledních dnech přišlo několik signálů o blížícím se zpřísnění měnové politiky. Ředitel sekce měnové Tomáš Holub označil jedno zvýšení sazeb do konce roku za "poměrně reálné", čímž navázal na člena bankovní rady Vojtěcha Bendu, který si "dovede představit, že bude v září nebo listopadu hlasovat pro zvýšení sazeb". Oba, a nejsou sami, se vyslovili pro další utahování v současnosti stále mimořádně uvolněné měnové politiky v průběhu roku 2018.
ČNB tak napodobuje kroky většiny významných hráčů, kteří se cestou zpřísnění měnových podmínek již vydali, nebo to alespoň slibují. Fed byl první, když v roce 2014 ukončil program kvantitativního uvolňování (QE) a o rok později začal zvyšovat sazby, v čemž pokračuje, byť velice pozvolna. ECB nahlas diskutuje, jak v příštím roce ukončit své vlastní QE a kdy vytáhnout sazby ze záporu. Zvýšení úroků signalizují také centrální banky v Británii, Austrálii a Kanadě (ta již první krok také učinila).
Nemálo komentátorů propadlo optickému klamu. Přeceňují význam nejbližšího horizontu a mluví o normalizaci. K té je daleko, upozorňuje Nouriel Roubini i mnozí další, kteří svět nevidí tak černě jako Dr. Zkáza nebo já. I kdyby totiž Fed uspěl a dotáhl úrokové sazby na úroveň odpovídající současné ekonomické situaci (rovnováze), dostane je na 3 %, upozorňuje Roubini s tím, že ekvilibrium v případě dvou předchozích cyklů zpřísňování měnových podmínek odpovídalo 6,5 %, respektive 5,25 %.
Nutno dodat, že normalizace není a nebude jen o výši úrokových sazeb. Mnohé centrální banky si totiž v posledních letech vyzkoušely neortodoxní nástroje, čímž vypustily měnového džina z láhve. Návrat k původnímu stavu věcí (č)i smýšlení tak bude v případě centrálních bankéřů, podobně jako v případě pomyslného džina a láhve, velice obtížný, ne-li nemožný. To nemusí být nutně na škodu – džin, podobně jako v krizi ozkoušené nástroje, může být ve správných rukou a v pravou chvíli užitečný. Znamená ale změnu arzenálu i myšlení centrálních bankéřů, a tím nová pravidla hry.
Abnormál se tak možná změní na nový normál, k předkrizovým pořádkům ale nesměřujeme. Myslí si to mimo jiné Bob Browne, investiční ředitel Northern Trust, společnosti, která spravuje bilion dolarů. Podle něj tento výhled, respektive očekávané kroky centrálních bank, mezi něž patří také vypořádání se s přefouknutými bilancemi, budou nadále udávat rytmus, dle kterého se na trhu bude tančit. Na růst dluhopisových výnosů tak raději zapomeňte (před tím varuje i společnost Oxford Economics), "nenáviděná" akciová rally by naopak měla ještě nějakou dobu pokračovat, předpovídá Browne.
Na to, co nejen v kontextu (ne)návratu k měnovému normálu na globální úrovni napříště čekat (nejen) od ČNB, jsem se zeptal pětice znalců domácích monetárních poměrů.
