Dana Bérová: Rady od babičky jsou lepší než vychytralé příručky

Ani Česko se v posledních měsících nevyhnulo "zlaté horečce". Lidé kvůli zprávám o rekordech, strachu z nové recese a hrozbě rozpadu eurozóny nakupují zlato ve velkém. Co vy a zlato?

Dana Bérová (DB): Domnívám se, že je na nákup zlata již pozdě, protože je drahé. Zlato mě však nikdy investičně nepřitahovalo, protože se mi zdálo, že ho je potřeba velké množství, aby se dalo považovat za investici, a navíc se s ním špatně utíká nebo cestuje. Také se mi zdá, že jde o hodně průhlednou komoditu, na které se vlastně dlouhodobě moc vydělávat nedá. Současná zlatá horečka je důkazem toho, že do něj chtějí zainvestovat úplně všichni, což nedává moc prostoru pro další růst.

Hodně lidí vás zná z televizního pořadu "Den D", ve kterém se snažíte hodnotit a následně investovat do zajímavých podnikatelských projektů. Jaké jsou nejčastější chyby začínajících podnikatelů, kteří si "jdou pro kapitál"?

DB: Hlavní problém je v tom, že řada začínajících podnikatelů nemá představu o tom, jak umístit svůj produkt na trh, nezná cílovou skupinu a neumí přesně popsat svého zákazníka. Většinou mají dobrý nápad, ale nemají promyšleno, komu a jakým způsobem budou svůj výrobek či službu prodávat. Také často nejsou schopni přesně definovat svoji přednost - svoji konkurenční výhodu. V první chvíli může nápad podnikatele vypadat velice atraktivně, ale v osmdesáti procentech případů se později ukáže, že ho nemají komu prodat. U těch zbývajících dvaceti procent, když se toto vyřeší, je velká šance na úspěch.

Většině začínajících podnikatelů banky nepůjčí, navíc banky po roce 2008 ještě více utáhly kohoutky, na cestě je další kreditní krize a recese, takže zdroje debetního financování budou pro začínající podnikatele ještě hůře dostupné. Jaké má podnikatel další možnosti dostat se ke kapitálu, například v rámci soukromého kapitálu (private equity)?

řada začínajících podnikatelů nemá představu o tom, jak umístit svůj produkt na trh, nezná cílovou skupinu a neumí přesně popsat svého zákazníka

DB: Na trhu je nyní zajímavá situace, kdy hodně lidí peníze potřebuje, ale zároveň je zde relativně velká skupina investorů a volných peněz. Bohužel se tato poptávka s nabídkou moc nepotkávají. Je to proto, že investoři mají často absurdní požadavky ohledně návratnosti a zajištění investice, které je velmi podobné jako u bank.

Takže se dá říct, že financování pomocí private equity je pro začínající podnikatele nyní obtížné, na druhou stranu se však začíná rozjíždět financování, kterému se ve světě říká "friends & family". Právě peníze od známých a rodinných příslušníků jsou ideální na rozjezd menšího nebo středního podnikání. Když totiž nepřesvědčíte tyto lidi o reálnosti svých podnikatelských plánů, jen velmi těžko přesvědčíte soukromého investora nebo banku.

Mluvíte o "friends & family" financování, ale není to trošku dvojsečné? Je to, jako kdybyste měla s někým z rodiny stavět dům. Většinou to dopadne špatně. Jak vnímáte tato rizika?

DB: Máte pravdu, ale nakonec je financování od známých a rodiny jedinou šancí na rozjetí vlastního byznysu. A vaše zkušenosti s bankovním financováním?

hodně lidí potřebuje peníze, zároveň je zde relativně velká skupina investorů a volných peněz, poptávka s nabídkou se ovšem moc nepotkávají

DB: Hodně špatné. Moje společnost Samu Babo je na trhu již dvacet let a nyní, když jsme vyjednávali podmínky kontokorentu, nám nabídli v bance úplně absurdní podmínky. Tak jsem si říkala, komu jinému by měli půjčit, když ne firmě s jasnou historií, navíc mám ve stejné bance své osobní účty. Obraty, které si banka může ověřit na pohybech na účtu, naší firmě každoročně rostou, ale podmínky, které nabídla, byly fakt příšerné. Jedna věc jsou hrozné podmínky samotného úvěru, ale v případě, že podnikatel nemá nemovitost, kterou by mohl zastavit, vám banka půjčí jen zřídka.

V Česku je ovšem problém sehnat kapitál ve výši pár set tisíc korun. Proč banky nebo investoři nepůjčují menší částky?

investuji do projektů statisíce až miliony, přičemž se člověk často dostane do časové pasti, protože ti, kdo chtějí investici, nechtějí jen peníze, ale potřebují často další pomoc nebo podporu

DB: Investoři, kteří se pohybují například na trhu ve střední a východní Evropě, hledají větší projekty. Často mi volají investoři a ptají se, zda nevím o projektech za minimálně půl nebo miliardu korun. Takové peníze se seženou poměrně snadněji než například kapitál na rozjezd menší firmy, kdy pár set tisíc korun může rozhodovat o případném úspěchu či neúspěchu. Důvodem je náročnost projektů.

Já sama investuji do projektů v řádu statisíců až několika milionů, přičemž se člověk často dostane do časové pasti, protože ti, kdo chtějí investici, nechtějí jen peníze, ale potřebují často další pomoc nebo podporu, což je v okamžiku, kdy máte takových projektů deset nebo dvanáct, na zbláznění. Podnikatelé v rané fázi svého byznysu nejsou zvyklí dělat reporting, a tak jediná šance, jak monitorovat jejich aktivity, je s nimi stále osobně mluvit.

Chcete dostávat Investiční magazín a pravidelný bulletin Investičního webu? Registrujte se ZDE

Když zmiňujete takzvané andělské financování, kolik je takových "investorů-andělů" v Česku?

DB: Řekla bych tak několik set. Většinou to jsou lidé, kteří velmi dobře prodali své firmy, a to především v oblasti IT. Mívají však trošku odlišnou představu o tom, jak růstově by měl vypadat váš byznys, který chcete prodat nebo na něj sehnat kapitál. Tito lidé se svezli na šťastné vlně, během které se daly vydělat tisícinásobky, a mají proto často představu, že byznys, který tento potenciál nemá, nestojí za investici. Takových byznysů moc není. Sama zprostředkovávám jednání mezi těmito "angels" a podnikateli, ale jejich jednání končí většinou neúspěchem, protože investoři většinou chtějí mít do dvou let peníze zpátky a do pěti let prodávat za 10- až 15násobek, což je nyní velmi těžce dosažitelné.

Hodně investorů, především na vyspělých trzích, mluví o tom, že žijeme v tzv. novém normálu (new normal), který mimo jiné znamená daleko menší možnosti zhodnocení peněz při investování. Je to dáno globalizací, finanční krizí a recesí ve vyspělých ekonomikách. Jak to vnímáte vy?

znám několik velkých investorů, kteří obchodovali s akciemi v řádu desítek až stovek milionů ročně, a všichni přišli nakonec o hodně peněz a nechali toho; přiznali si, že ani s 10letými nebo 15letými zkušenostmi nejsou schopni úspěšně investovat, protože nevědí, na jakých principech to funguje

DB: Když se nyní bavíme o investování, tak se nebavíme o tom, jak peníze vydělávat, ale jak udržet jejich hodnotu. Investoři, kteří mají majetek v řádu milionů, už nepočítají s tím, že by někde vydělávali deset nebo patnáct procent ročně.

Zmínila jste, že dnes investoři neradi riskují. Jaká byla vaše osobní nejkonzervativnější investice?

DB: Paradoxně to byly islandské dluhopisy. Víte sám, jak to s nimi dopadlo (smích). V bance mi to tehdy prodali jako nejkonzervativnější investiční produkt. Možná z toho něco někdy uvidím, ale spíš ne.

Investiční horizont se v posledních letech hodně zkrátil. Je dnes vůbec reálné u startupových projektů být v zisku za dva roky?

lidé jsou ve stastupech klíčoví, protože většina dnešních projektů není postavena "na strojích", ale lidech

DB: Myslím že ne, u tříletých investic se dá uvažovat, že se část investice vrátí, ale když na něčem v private equity chcete zajímavě vydělat do pěti let, tak je to velice iracionální očekávání. Dnešní současné hodnoty nejsou navázány na nic racionálního. Dřív se například hodnota akcií obecně řečeno odvíjela od toho ze zisku a z tržeb firmy. Existovala jakási základní vazba a dalo se spoléhat na ratingy.

Dnes na kapitálových trzích, v investičních produktech nebo penězích typu private equity nemáte žádný ukazatel, který by šel odhadnout. Znám několik velkých investorů, kteří obchodovali s akciemi v řádu desítek až stovek milionů ročně, a všichni přišli nakonec o hodně peněz a nechali toho. Přiznali si, že ani s 10letými nebo 15letými zkušenostmi nejsou schopni úspěšně investovat, protože nevědí, na jakých principech to funguje.

Hodně se nyní mluví o návratu do recese. Dá se podle vás úspěšně podnikat nebo rozjet podnikaní při recesi?

DB: Začít podnikat se dá klidně i v recesi, protože globální vlivy jsou dneska díky tomu, že se recese poměrně často vrací, menší. Samozřejmě zaleží na oboru podnikání. Spotřebitelé jsou určitě opatrnější, více vybírají a nekupují zbytné produkty. V maloobchodě se například nakupuje méně potravin, což například zmenšuje velikost průměrného nákupu. Dobrý nápad a eventuální zdroje financování k úspěchu v podnikání nestačí. Klíčoví jsou zaměstnanci. Co radíte? Jak s nimi nejlépe vyjít, jak se o ně starat a komunikovat s nimi, aby člověk uspěl?

exit (prodej firmy) je vždy velká zkušenost, protože poprvé přijde někdo, kdo není sentimentální

DB: Lidé jsou ve startupech klíčoví, protože většina dnešních projektů není postavena "na strojích", ale lidech. Proto je důležité definovat i v malých firmách procesy. To znamená, že se ví, co má každý zaměstnance dělat a jaké má či nemá pravomoci. Lidé mají občas pocit, že když jsou tři, je jednoduché se domluvit, ale často to neplatí. Kolektivy jsou většinou u startupů malé, lidé jsou si blíž a vztahy jsou hodně neformální. Pak se může všechno hodně komplikovat.

Americký burzovní guru a podnikatel James Altucher nedávno popsal 100 zásad pro úspěch v podnikání. Například tvrdí, že podnikatel nepotřebuje žádnou PR agenturu, možná kromě sekretářky.

DB: To je hluboká pravda. Na to jsme často v "Dnu D" naráželi a je to velmi častá chyba u žadatelů o investice. Řada z nich chtěla peníze na PR a marketing například v rádiu a v televizi, měli pocit, že tak se dá vyřešit jejich problém. Ale takhle to vůbec nefunguje. PR agentura nemůže znát produkt, který prodáváte, tak dobře jako Vy, a ani nemůže mít takové nadšení.

James Altucher také radí podnikatelům, aby vždy prodali svou první firmu, jakmile je to možné. Doslova říká, že Markem Zuckerbergem se prostě nestanete a že miliony vyděláte až při prodeji dalšího svého byznysu. Souhlasíte s ním?

lidé mají pocit, že existuje instantní návod na všechno – od štěstí po úspěch v byznysu

DB: Stoprocentně. Bohužel se to v Česku moc nedělo. Hodně firem je přetažených, především firmy podnikatelů, kteří začali v devadesátých letech minulého století a nedokázali se se svými miláčky včas rozloučit a nakonec přišli o hodně peněz. Exit (prodej firmy) je vždy velká zkušenost, protože poprvé přijde někdo, kdo není sentimentální. Je to velice realistické hodnocení, člověk se na tom hodně věcí naučí ,a tu druhou firmu pak buduje s výhledem exitu a s představou, že bude vydělávat peníze. Myslím si, že je obrovským problémem českého podnikání to, že do něj lidé nejdou s tím, že se na něm má hlavně vydělávat. Ono to vypadá hodně přízemně a nepoeticky, ale já věřím, že může dobrý byznys fungovat jen v případě, že vám o peníze opravdu jde.

Zastávala jste funkci ministryně informatiky. Kde hledáte informace?

DB: Jsem trošku konzervativní, mám ekonomický týdeník The Economist, pak The Financial Times, no a když mě někdo zaujme v tištěných periodicích, tak pak hledám na internetu, co kde řekl či napsal. Kromě toho průběžně sleduji vývoj komodit, samozřejmě i zlata, a to třeba na Bloombergu. V Česku však nakonec nejvíce informací o byznysu získáte z osobního kontaktu s lidmi, kteří tady podnikatelské prostředí vytvářejí. Nesnáším knihy a příručky typu "10 věcí pro úspěšné podnikání" nebo "Bohatý syn, chudý táta", na ty mám alergii. Lidé mají pocit, že existuje instantní návod na všechno – od štěstí po úspěch v byznysu. Většinu důležitých věcí lze zjistit tak, že se díváte kolem sebe. Seberete pár životních příběhů a zkušeností lidí kolem, a víte toho mnohem víc a v souvislostech.

Rozhovor je převzat z časopisu Investiční magazín

Chcete dostávat časopis Investiční magazín a pravidelný bulletin Investičního webu? Registrujte se ZDE