Jsou Češi pracující chudinou Evropy? Jak se to vezme

První věc, kterou musíme u podobných čísel udělat, je zohlednit paritu kupní síly. ČSÚ správně upozorňuje, že úroveň mezd ve výši 37 % unijního průměru se po zohlednění kupní síly posunuje na 59 %. To je ale stále nepříjemně málo.

Je tady ale ještě jedna věc. A přiznejme našim statistikům, že na tento aspekt nedávno jasně upozornili. Pokud chceme přeshraničně porovnávat příjmy domácností, musíme srovnávat skutečně celkové příjmy domácností, nikoli jen části těchto příjmů. Výše uvedená data se týkají jen finančních příjmů. V celém vyspělém světě mají ale domácnosti nezanedbatelný objem příjmů v "naturáliích" - stát jim platí nepřímo tím, že jim poskytuje určité služby zdarma. Obvykle jde především o bezplatné zdravotnictví a školství.

Statistický koncept, který bere v úvahu i tyto nefinanční příjmy, se označuje jako upravený disponibilní důchod. A tady už si české domácnosti vedou výrazně lépe. Podle dat za loňský rok byly s celkovými příjmy na 76 % průměru EU. Pokud se shodneme, že hodnoty výkonů českých učitelů a zdravotníků jsou vyšší než jejich mzdy, jež jsou v pozadí výpočtu uvedené hodnoty, pak by toto číslo mohlo být ještě vyšší.

A co česká pracující chudina?

Jakýmsi podtématem této diskuze je otázka "pracující chudiny", tedy podílu domácností, které jsou se svými příjmy pod například 70 % mediánového příjmu. Zdá se, že v konkrétních datech je trochu zmatek. Podle ČSÚ mělo předloni příjmy pod dvěma třetinami mediánu téměř 19 % zaměstnanců v ČR a lehce přes 17 % v celé EU, kdežto samotný Eurostat uvádí podíl jen pro 60 %, respektive 70 % mediánu a pro ČR mu v roce 2014 vyšla jen necelá 4 %, respektive necelých 8 % a pro EU jen 9,5 %, respektive 14,6 %. Každopádně je zde tentýž principiální problém - jde o čísla bez započtení nehotovostních příjmů.

Jak před časem ukázala studie tří amerických sociálních vědců, rozdělení domácností podle peněžních příjmů a podle celkových příjmů může být výrazně odlišné. Níže uvedený graf (100 v něm odpovídá mediánovému příjmu v dané zemi) převzatý z této studie ukazuje, že soudě podle finančních příjmů (část A) je na tom 10 % domácností s nejnižším příjmem v USA výrazně bídněji (berou jen 39 % mediánu) než třeba v Belgii (berou 53 % mediánu). Tradiční klišé o dramatické příjmové nerovnosti ve Spojených státech a evropské rovnostářské pohodičce se zdá být potvrzeno.

Pokud ale vezmeme v úvahu i naturální části příjmů (část B), toto klišé bere do značné míry zasvé. Dolních 10 % domácností v USA má příjmy na úrovni 53 % mediánu, což je jen o procentní bod méně než v Belgii. Pro evropské země zahrnuté v grafu platí, že posun od finančních k celkovým příjmům příliš velké změny (alespoň co se týče příjmů dolního decilu oproti mediánu) nepřináší. To ale neznamená, že zahrnutí naturálií by nemohlo obrázek o pracující chudině výrazně změnit ani v české ekonomice. Data tohoto typu ale pro ČR zatím bohužel nejsou k dispozici.

Podezření, že české mzdy jsou ve srovnání s našimi západními sousedy nepřiměřeně nízké, ve světle výše uvedených úvah asi částečně oslabuje, ale rozhodně nemizí. Jen je potřeba používat správná čísla a správně je interpretovat.

V Číně pracující chudiny rychle přibývá

V Číně v posledních desetiletích pozorujeme jak růst průměrného bohatství, tak růst "pracující chudiny".

Níže uvedený graf převzatý z čerstvě vydané studie think tanku Brookings Institution ukazuje, že podíl mediánového příjmu a příjmu nejméně vydělávajících 10 % domácností v Číně vzrostl ze zhruba 1,8 v roce 1992 na 2,6 před 10 lety, v převrácené hodnotě (abychom mohli srovnávat s výše uvedenými čísly) tedy poměr klesl z necelých 60 % na necelých 40 %.

Čína se tedy časem přesunula z evropského režimu do amerického. Opět je však potřeba upozornit, že jde pouze o finanční příjmy. Upravený disponibilní důchod pro Čínu si ovšem žádná rozumná instituce spočítat (zatím) netroufá.