Výzvy a příležitosti roku 2030 očima zástupců generace Z aneb Kdo se zítřka (ne)bojí

2030? EU je noticka v učebnicích dějepisu, cenu mají pouze informace

Autorka: Markéta Kratochvílová

Pohlaví: žena

Bydliště: 50 s. š., 14 v. d.

Majetnost: Blok B/36

Kód: 753698412

Takže pouze tyto informace jsou důležité. Pouze tyto informace sděluje čip zabudovaný v levé ruce. Jako hodinky, které nelze sundat a jež řeknou celý náš příběh. Bez přídavných jmen, bez citu, jako kdybychom byli prach. To vše nastalo po boomu robotů dosazovaných kamkoli namísto lidí.

Vítejte v budoucnosti, kde vaše soukromí neexistuje, v níž jste pouhou složkou v systému. Všichni jsme si téměř rovni. Namísto peněz dostáváme dávky virtuální měny jako rentu na přežívání.

Poté, co se v roce 2023 rozpadla Evropská unie, Českou republiku odkoupila Čína a pozornost se od skřípění zubů Američanů a Rusů přesunula k soupeření v tom, kdo dočůrá dál. V hlavní roli Čína a Indie.

Celý svět jede na solární energii a kvůli globálnímu oteplování se části Afriky, Austrálie a dalších zemí staly neobyvatelnými. To vysvětluje i nedostatek vody, se kterým se globálně potýkáme.

Roboti a roboty jsou všude. Právě umělá inteligence a průmyslové stroje se staly největší černou labutí. Částečnou kontrolu nad stroji mají pouze společnosti, které vlastní Google a Facebook. Robot totiž ke svému fungování potřebuje informaci a tyto firmy informace mají.

Takže toto je ona světlá budoucnost. Rok 2030, ve kterém neexistuje kriminalita, pracovní pozice soukromí, ale máme virtuální realitu, hromadu volného času a roboty, kteří jsou více než ochotní nám naplánovat každý den.

Technologičtí utopisté podceňují (podstatu) člověka, zábava a osobní vlastnictví jsou věčné

Autor: Dávid Paška

Vítejte ve světě, který je pasivní. Pohádka od Disneyho Wall-E se stává trpkou skutečností a z Maslowovy pyramidy potřeb je zbytečný trojúhelník. Automatizace neproběhla jen v průmyslových odvětvích, ale i v lidských hlavách. Komfort přehlušil přirozenost. Vzdali jsme se lidskosti a stali jsme se strojově krmenými křečky.

Podobné vize jsou možná na první pohled provokativní a zajímavé, ale naprosto nerealistické. Svět v nich totiž silně připomíná utopii, o které psal mimo jiné již Karl Marx. Člověk je totiž naprogramován na osobní vlastnictví. Automatizace určitě proběhne, ale někdo na ní bude muset vydělat, zatímco někdo jiný bude tratit. Chudé možná minimální mzdou oklamete, zbytek ale bude protestovat, protože bude chtít více, něco jiného, nového a tak dále. Dnes chceme třeba nezdaněné bohatství v bitcoinech, jimiž ti, kteří na automatizaci vydělají, budou obchodovat.

Nevěřím ve spásu přírody, dokonalý provoz ani létající auta. V jistém okamžiku, i přes vysokou rentabilitu strojů, budou lidé chtít více než nutné minimum a budou pro to připraveni vyjít do ulic. I dnes diskutovaná, technologií umožněná – respektive poháněná – utopie tak připomíná klišé.

Co by bylo kupříkladu s třetím světem? Budou se mu kvůli robotizaci platit dávky? Myslím si, že pro nás, občany takzvaného prvního světa, je představa extrémního posunu v blízké budoucnosti lákavá, protože je volnomyšlenkářská. A my, možná naneštěstí, máme čas na takové úvahy, které nám slibují (na pohled) lepší zítřek. Přitom po totální automatizaci zanikne střední třída, zůstanou jen velice bohatí a velice chudí. (Já naštěstí svou budoucnost vidím v divadle, a proto mám takřka vystaráno. Zábava a osobní vlastnictví jsou věčné.)

Algoritmy jako ochránci zítřejších (ne)pořádků aneb Proč je důležité (ne)mít robota

Autorka: Natalie Nevřelová

Trh práce, jak ho dnes známe, bude v roce 2030 pouhou vzpomínkou. Většinu pracovních pozic obsadí stroje nenáročné na obsluhu a dohled. Celou jednotku či část výroby obslouží malý tým lidí z centrály. Totální automatizace se dotkne zejména manuální práce, vliv ale bude mít i na jiné profese, a to včetně služeb.

Pokračující automatizace, navzdory kritice či pochybnostem, bude mít jistě i výhody. Stroje se rozhodují na základě algoritmů, ne emocí. Problémem mnoha profesí je přitom právě chybějící objektivita, stačí se podívat na soudce, ale třeba i na lékaře. Zavedení strojů by to mohlo částečně vyřešit. Stinnou stránkou (jistě ne jedinou) je hrozba, že se trh práce smrskne a většina lidí bude nezaměstnaná.

Nejde přitom ani tak o chudobu. I kdyby každý dostával od státu určité životní minimum (nebo možná právě proto), docházelo by k tomu, že by se "v ulicích" pohybovala obrovská masa lidí, kteří by neměli co dělat. Vyvstává riziko nárůstu kriminality a dalších sociálních a psychologických dopadů na společnost i jednotlivce.

Další, a možná největší hrozba související s vysokou mírou automatizace je spjata s otázkou, co by se stalo, kdyby došlo k závažnému poškození automatických systémů. Byli by lidé schopní bez robotů přežít? A co vzpoura strojů – nestala by se donedávna science-fiction nebezpečnou realitou?

Seminář Svět 21. století volně navazuje na cyklus Pohled za zrcadlo, který od premiéry v roce 2012 absolvovaly desítky studentů vybraných pražských gymnázií. V současnosti je seminář jedním z povinně volitelných předmětů, a tudíž je určen výhradně pro studenty třetích a čtvrtých ročníků pražského Gymnázia Jana Palacha. Nabízí unikátní kombinaci globální politické ekonomie a finanční gramotnosti. Studentům jsou zábavnou a srozumitelnou formou popsány probíhající tektonické hospodářské a politické pohyby, které mění svět, jak jej známe, a společně s tím také důsledky, které tyto epochální změny pro ně mají (nejen) v oblasti správy majetku. Autory semináře a lektory jsou Roman Chlupatý, publicista a konzultant specializující se na globální ekonomiku, politiku a průsečík těchto dvou světů, a Štěpán Uherík, investiční ředitel poradenské společnosti Save & Capital.