ČEZ, RWE, E.ON a spol.: Lesk a bída utilit

Může to být zarážející vzhledem k ziskovosti, kterou povětšinou tyto firmy v minulých letech udržely, a to i díky dominantnímu postavení na svých domácích trzích, často jsou totiž vlastněny státem. Proto se po poklesu obchodují na fundamentálně zajímavých úrovních – ČEZ na zhruba sedminásobku tříletých průměrných zisků (6,8), ovšem i níže – RWE 6,7, E.ON 5,8. Pod P/E 10 tříletého průměru zisku se velké společnosti se silnou kapitálovou strukturou obchodují jen výjimečně, a většinou jen krátce. Jak je to možné?

Nejde jen o cenu elektřiny

Jednoduchým, ovšem také zjednodušujícím vysvětlením je cena elektřiny a hospodářský cyklus. Evropa je v jiné situaci než USA, kde maržím energetických společností pomáhají klesající ceny plynu a netlačí na ně obnovitelné zdroje. V USA poptávka po elektřině mírně roste, protože nejsou na rozdíl od EU v recesi. Ačkoli tedy cena elektřiny v USA také výrazně klesla, ziskovost americkým energetik je na tom relativně lépe než v Evropě. Pro lepší pochopení situace je ovšem nutné vzít v potaz specifičnost celého sektoru.

Zajímavý pohled na věc nabízí už Benjamin Graham ve své knize Security Analysis z roku 1940. Všiml si, že v období před Velkou hospodářskou krizí byly utility "módním" odvětvím s nadstandardními zisky a nadprůměrnými multiplikátory dlouhodobého P/E (připomíná to trochu situaci z let 2000 až 2007). Zdůvodnil to především absencí efektivní konkurence a regulace (polostátní monopoly v prostředí liberalizovaného evropského trhu). Ovšem po katastrofálních letech 1929 až 1933 se utility vzpamatovávaly o mnoho déle než většina průmyslových podniků, a to až do období let 1937 až 1938.

Co podemlelo důvěru investorů v sektor? Strach z inflace, snížení marží a státní zásahy do podnikání. Jaká paralela k aktuální situaci nízkých sazeb a uvolněné měnové politiky (inflace), snížených cen elektřiny a komodit, ochranářských tendencí států (ČEZ v Bulharsku či Albánii, německé odstoupení od jádra, ale také třeba banky v Maďarsku, ocelárny ve Francii a podobně).

Veřejné služby nejsou dynamické

Dalším specifikem je pyramidová struktura holdingových skupin, která neumožňuje energetikám pružně reagovat na změněné podmínky. Proto jim již třetí rok v řadě, často navzdory rostoucím tržbám (ovšem taženým akvizicemi), klesá profitabilita ve všech kategoriích.

Tento trend je pro ně, pokud rapidně nevzroste cena elektřiny, složité v krátké době zvrátit. Mají poměrně velké fixní náklady na údržbu zařízení a rostoucí výdaje na financování dlouhodobého dluhu. Jednoduše nemohou odpojit periferní oblasti země od elektřiny jen proto, že se jim to "nerentuje", stejně jako jejich zařízení je tak vázáno na účel, že je nelze snadno de-investovat (logistická firma v recesi rozprodá vozový park, ovšem kdo si koupí nebo pronajme třeba transformátory?). Problémy utilit tedy nevycházejí z absence zisku, ale neschopnosti přetížených dluhových struktur odolávat relativně mírnému zhoršení hospodářské situace.

Z výše uvedených důvodů se domnívám, že zotavení energetik bude trvat ještě nějaký čas. Už brzy se ovšem projeví rozdíly mezi jednotlivými společnostmi v závislosti na jejich kapitálové struktuře a řízení.