Orbánova medicína, jen mnohonásobně větší nemocný: Trh se obává znárodnění polských penzijních fondů

Na trzích k jistému uklidnění, ani tak se ale burzovní hráči nenudí. Čím konkrétně se bavíte vy, co vás v poslední době nejvíce zaujalo?

Určitě hrozba, že v Polsku dojde ke znárodnění penzijních fondů. To je významný strašák, který se objevil v dubnu. Počátek problému se datuje do roku 1999, kdy byla představena reforma a tři pilíře penzijního systému. První je státní, který negarantuje nijak vysoký důchod, ale přece jen nějaký. Do druhého, soukromého pilíře, vytvořeného právě ve zmíněním roce 1999, jde část příjmů. Jak velká, to se v průběhu let hodně lišilo. V roce 2011 byly tyto odvody výrazně sníženy ze 7,3 na 2,3 % příjmu. Tento pilíř má přitom vytvářet pro budoucí důchodce bonus na stáří.

A nyní je právě tento pilíř podle vás ohrožen?

Přesně tak. Polská ekonomika strádá, inflace je nízká, což mimo jiné dopadá i na výběr daní. Je proto možné, že se letošní rozpočet dostane pod tlak. Loni ministr financí Rostowski slíbil schodek pod 3,5 % HDP, nakonec – podle údajů z dubna – to bylo 3,9 %. To jen potvrzuje, že Polsko má problémy. Tou nejsnazší cestou, jak zaplnit díru v rozpočtu, je buď zastavit transfery peněz do penzijních fondů, nebo je výrazně přiškrtit. Existuje řada scénářů, podle nichž by se mohlo postupovat. Podle nás je ale nejpravděpodobnější, že do penzijních fondů přestanou proudit peníze ze státní kasy, nebo že dojde k výraznému přiškrcení. Pokud by došlo k zastavení, ušetřilo by se v rozpočtu zhruba 9,5 miliardy zlotých.

Řekněme, že by k něčemu podobnému skutečně došlo. Polské penzijní fondy patří mezi nejvýznamnější hráče na domácí burze. Následoval by výrazný otřes na trhu?

Máte pravdu, penzijní fondy patří ve Varšavě mezi nejaktivnější hráče. Většina domácích IPO se o ně mohla opřít, což platilo i o těch největších, za nimiž byl stát. Víme přitom, že vláda má plán privatizace, podle kterého se postupuje, a toto by mohla být komplikace. Bez podpory ze strany penzijních fondů navíc Polsko přijde o část náskoku, který mělo a má před Českem a Maďarskem. Mohlo se spolehnout na penzijní fondy, které každý měsíc dostaly novou dávku peněz, které potřebovaly do něčeho investovat. Jsou to navíc dlouhodobí investoři. I díky nim se o Varšavu zajímaly firmy z regionu, které zvažovaly, kde provést své IPO, například ukrajinské firmy. Věřily, že mají větší šanci na trhu, který se opakovaně může opřít o pravidelný přísun peněz.

Co by to podle vás udělalo s tolik potřebnou důvěrou investorů, nyní již i tak chatrnou?

Aktuálně vládne přesvědčení, že politická stabilizace v Polsku bude pokračovat. To by se znárodněním fondů poněkud nabouralo. Najednou by totiž vláda nebyla tak předvídatelná, jak si každý myslel – a přál –, že je. Najednou by se v Polsku používal podobný jazyk, jakým mluví v Maďarsku premiér Orbán. Polský ministr financí Rostowski by navíc chtěl přesunout celé dluhopisové portfolio penzijního systému do rozpočtu, což by výrazně snížilo poměr dluhu k HDP.

Jde jen o kosmetiku, o to udělat polskou výkladní skříň na první pohled hezčí?

Podle polské ústavy se poměr dluhu k HDP nesmí dostat nad určitou úroveň. První hranicí, o níž mluví, je 55 %. Pokud by ji vláda nedodržela – a v posledních několika letech se zadlužení pohybuje mezi 53 a 55 % –, musela by vláda začít škrtat, možná by došlo na zvýšení daně z přidané hodnoty. No a pak by pro ni bylo asi obtížné vyhrát příští volby. Ty budou za necelé tři roky, ale i tak by se to nejspíše projevilo.

Zmínil jste, že by případné hrátky s fondy poznamenaly důvěryhodnost Polska. Může něco podobného způsobit už samotná možnost, že by k něčemu podobnému mohlo dojít?

Když se bavíme s mezinárodními investory, je jasné, že nejsou aktuálně ze střední Evropy nijak zvlášť nadšení. Preferují jiné rozvíjející se trhy, například Turecko. A i když k ničemu podobnému nedošlo v České republice, v souvislosti s Polskem hrozba znárodnění budí obavy. Možná, že se to tentokrát nestane, ale až bude mít vláda za tři nebo pět let zase problémy s rozpočtem, bude to třeba jiné. Dlouhodobí investoři se mohou bát a rozhodnut se přesunout aktiva do jiných regionů.

V této souvislosti mě napadá, co si myslíte o české penzijní reformě? Vláda na ní pracuje, opozice vyhrožuje, že ji po nástupu k moci zruší. Londýnská City, alespoň podle toho, co vím, to moc nechápe.

Je lákavé něco podobného udělat, protože to okamžitě vylepší poměr dluhu k HDP. A to je ukazatel, na který mnozí – zejména ministři financí – slyší. Ministři konkrétně kvůli ratingu. Když se ale nedávno začalo spekulovat o znárodnění polských fondů, nechala se agentura Moody's slyšet, že by rating nezvýšila, ale naopak snížila. Agenturám totiž jde o strukturální reformy. Proto bude muset být příští česká vláda v podobných krocích velice obezřetná.

Doufám, že poučení z Maďarska, kde jak CDS a výnosy dluhopisů, tak akcie a měna dostaly tvrdý direkt, bude bráno v celém regionu v potaz, a že tedy Polsko ani Česko nic podobného neudělají. Ale lákavé to je, vypadá to jako rychlé a snadné řešení. Pokud ale díry v rozpočtu tímto způsobem nyní zaplní, za dvacet nebo třicet let se objeví jiné, daleko větší.