Richard Hindls (VŠE): Rychlost a razance, s jakou se krize ze začátku šířila, mi vyrazily dech. Následné zmatky vlád nikoli

Krize většinou ukáže, že některá paradigmata, tedy takzvané pravdy, mohou být – nebo by měla být – zpochybňována. Jak to bylo ve vašem případě, změnil se váš pohled na svět?

Pokud máte na mysli úplný začátek praskání hypotéční bubliny, tedy roky 2008 a 2009, musím říci, že mě to docela překvapilo. Netušil jsem, že existuje něco, co se později nazývalo prázdné peníze nebo Brownův pohyb v ekonomii, z hlediska pohybu hypoték, úvěrů, nemovitostí naprosto chaotický. To byl celkem šok, který otevřel Pandořinu skříňku. Druhou věcí, která mě tenkrát překvapila, bylo, jak rychle se krize rozšířila. Ono by se to, pochopitelně, z Evropy do Ameriky šířilo pomaleji, než tomu bylo naopak, ale i tak. Překvapilo mě, že krize tak intenzivně a tak rychle zasáhla celý svět.

To byl samotný začátek série událostí, které se obecně nálepkují jako krize. Jak jste vnímal to, co přišlo po této hypotéční epizodě, tedy když došlo na reálnou ekonomiku?

Když se ukázalo, že se výkon ekonomiky v klíčových zemích nijak zvlášť nezlepšuje, a přišla další vlna, která byla postavena spíše na fiskálních problémech, na možná zbytečně ambiciózních plánech politiků a nezodpovědnosti vlád v jednotlivých zemích, už mě to tolik nepřekvapilo. Pohled do minulosti potvrzuje, že k něčemu podobnému zkrátka dochází.

Objevil jste díky krizi něco nového – myšlenky, autory, školy –, nebo v tomto ohledu podle vás aktuální krize tak přelomová není?

Razance, s jakou krize přišla, a to, že většinu překvapila, nastolilo otázku, zda vlastně vůbec někdo tušil, co se může stát. Hodně se v této souvislosti mluvilo o ratingových agenturách a o hodnocení států a firem. Zpochybňovala se role těchto institucí, ukázalo se totiž, že o podobné predikce ani nezavadily. Zároveň mě překvapilo, že svět na něco podobného vlastně nebyl připravený. Na druhou stranu jsem si vědom toho, že předvídat v ekonomii je nesmírně těžké. Všechny modely, které se v ekonomii používají, vycházejí z přírodních disciplín, z matematiky a podobně. Ekonomie je přitom hodně sofistikovaná společenská věda, našroubovat tyto dvě věci na sebe dost dobře nejde. Proto mě ani tak nepřekvapilo, že předpovědět tak dramatickou změnu s pomocí modelů nebylo možné. Zaměřil jsem se proto na to, že to nezachytily ratingové agentury, to mě překvapilo hodně.

Zaujalo vás něco z toho, co se v souvislosti s krizí ve vaší disciplíně, tedy v ekonomii, zrodilo? Nebo co se díky současným turbulencím dočkalo vzkříšení?

Došlo na střet mezi liberalismem a keynesiánstvím, což není nic nového. Ten je tu odnepaměti, respektive od doby, co tu tyto dvě koncepce jsou. Mně se ale zdá, že krize ukázala, že ani jedno řešení ve své vyhraněné, čisté formě – tedy zásahy versus naprostá volnost ze strany státu; volný trh versus trh natěsno svázaný – není stoprocentní. Proto bych řekl, že se v oblasti teorie nebo konceptů a strategií, a to včetně výuky, trochu olámaly hroty mezi zastánci obou pohledů. Ukázalo se totiž, že všelék neexistuje. Svět není černobílý, je ohromně pestrý a propojený. Ani ve dvou zemích prostě není možné využít stejné postupy, což ostatně potvrzují i naše problémy s růstem. Mám dokonce pocit, že Česko v neschopnosti nastartovat růst patří ke špičce. Takhle špatně je na tom málokterá země, která prošla takovým vývojem jako my.

Možná i proto se nabízí otázka, zda by se mělo v důsledku krize nějak významně změnit to, jak se ekonomie na školách, zejména vysokých, vyučuje.

Podle mě se to už děje. Do škol přicházejí lidé z praxe, často poměrně významní, i ze zahraničí, a ti na to, co se děje, reagují. Spontánně o tom debatují se studenty a učiteli. Následně to začne reflektovat jak ekonomická teorie, tak obslužné disciplíny. Zmínil jsem, že matematika a matematické modelování nejsou úplně schopné se s tím, co se nyní děje, vyrovnat. Na druhou stranu je fakt, že od začátku krize – to sleduji, to je moje profese – se objevila řada pokusů se nějak v této oblasti zlepšit a dostat se na takovou úroveň, aby se třeba tu budoucí vlnu tsunami, pokud se objeví, podařilo předpovědět.

Jak pravděpodobné je, že se v této disciplíně – ve schopnosti předpovídat hospodářské tsunami – zlepšíme? I vzhledem k obtížnému naroubování disciplín, jež jste zmínil?

Snahy o to je možné sledovat na mnoha úrovních a stranách. Nejsem si ale jistý tím, zda ty věci, na nichž se nyní pracuje, budou fungovat, až ta tsunami přijde. Zda budou ty modely alespoň o něco lepší v detekci blížících se otřesů, než byly před šesti, sedmi lety. To nedokážu odhadnout. Jisté je, že je snaha to zlepšit.