Chcete plat snů? Tak si o něj neříkejte!

Příjemci jsou podle Granta lidé, kteří se od svého okolí snaží získat co nejvíce, aniž by cokoli poskytovali nazpět. Směnitelé si zakládají na tom, aby za každou službu vždy poskytli odpovídající protislužbu, a dárci svému okolí nezištně pomáhají, aniž by přitom pomýšleli na jakýkoli profit.

Podle Allena by se Grantova kniha Give and Take měla stát povinnou četbou všech lidí, kteří v současnosti hledají práci. Proč?

Pro odpověď se musíme vrátit o dvě desetiletí zpět: "V roce 1992 jsem získal práci s garantovaným příjmem. Prakticky ihned poté, co jsem na své místo nastoupil, bylo celé oddělení zrušeno. Zaměstnavatel mi tehdy v souladu s pracovní smlouvou vyplatil celou garantovanou mzdu a k ní vysoké odstupné. To bylo poprvé v mém životě, kdy jsem dostal zaplaceno více peněz, než kolik odpovídalo odvedené práci. Tehdy jsem se při odchodu cítil jako dlužník, který své závazky nikdy nesplatí. Bylo mi opravdu mizerně, a proto jsem se rozhodl, že při vyjednávání podmínek své příští pracovní smlouvy budu postupovat jinak. Už jsem nechtěl být 'taker'," vzpomíná Allen.

Nenechte se ponižovat

Allen dále vysvětluje, že nejčastějším způsobem vyjednávání pracovní smlouvy je snaha o nalezení kompromisu. "Obě strany se většinou bohužel chovají nerozumně. Zaměstnavatel nabízí extrémně špatné platové podmínky, zatímco uchazeč o místo logicky požaduje opak. Oba doufají, že se jim v rámci vyjednávání podaří skončit blíže svému návrhu." Výsledkem je dle Allena nejčastěji oboustranný pocit vítězství, který je však ve skutečnosti spíše prohrou obou stran. "Tento způsob vyjednávání je ponižující. Více než cokoli jiného ho totiž charakterizují nedůvěra, sobectví a absurdita."

"Příliš šťastně se bohužel nezačalo vyvíjet ani vyjednávání podmínek mé pracovní smlouvy v další firmě. Potenciální zaměstnavatel mi poslal návrh pracovní smlouvy, ve kterém bylo vše nastaveno v můj neprospěch, a požádal mě, abych mu zaslal svůj protinávrh. Ihned jsem odpověděl, že se sepsáním protinávrhu nesouhlasím a že požaduji zaslání nového návrhu smlouvy, ve kterém budou všechny podmínky vyhovovat oběma stranám, tedy i mně."

Giver dává, giver dostává, giver vyhrává

Ještě před sepsáním nového návrhu smlouvy si Allen vyžádal osobní schůzku se svým budoucím zaměstnavatelem. Na ní ho požádal, aby na kus papíru napsal částku, kterou by byl ochotný zaplatit nejlepšímu možnému uchazeči o daný post. Sám na druhý papír na oplátku napsal nejnižší plat, za který byl ochotný práci přijmout. "Když jsme si papíry vyměnili, byl jsem šokován. Navrhovaná částka mého zaměstnavatele byla dvakrát vyšší, než byl kterýkoli můj dřívější plat. Můj požadavek byl přitom nula. Překvapenému zaměstnavateli jsem vysvětlil, že mým cílem je žít život bez dluhů, a proto nepovažuji za správné, abych si říkal o horentní sumy dříve, než ho přesvědčím o svých dovednostech."

Stejný postup Allen navrhl i v případě podílů na zisku. "I tentokrát jsem byl spokojen, protože nabízená procenta odpovídala průměru daného sektoru," vzpomíná. "A vzhledem k tomu, že jsem na místo nemohl být přijat, aniž bych za odvedenou práci dostal zaplaceno, získal jsem nakonec lepší pracovní podmínky, než o jakých jsem si kdy dovolil snít. Byl jsem 'giver', který ale nakonec více dostal, než dal."

Právník, kterého Allen později požádal o kontrolu návrhu pracovní smlouvy, neměl jedinou výtku. "Vzpomínám si, že mi tehdy řekl, že by na smlouvě nezměnil jediné slovo. Zároveň ale musím přiznat, že mě poněkud zaskočila jeho reakce, když jsem mu popsal, jakým způsobem smlouva vznikala. 'Zkušený vyjednavač by vám dokázal zajistit ještě lepší podmínky,' řekl mi."

"Nyní je tomu již 17 let, co ve firmě pracuji. Někdo by možná mohl namítnout, že bych si místo bez problémů udržel i se smlouvou, ze které by více profitoval můj zaměstnavatel než já; s tím si ale dovolím nesouhlasit. Ano, možná by to mohlo fungovat v časech, kdy se společnosti dařilo, ne však v situaci, kdy bylo třeba, abychom se všichni znovu stali 'dárci'. Nedovedu si zkrátka představit, jaká by byla moje motivace firmě pomoci, kdybych věděl, že se mi má pomoc nikdy v budoucnosti nevrátí," uzavírá Allen.

Pět pravidel pro vyjednávání pracovní smlouvy

1. Vžijte se do role své protistrany a zkuste odhadnout, jaké podmínky byste byli v této pozici sami sobě ochotni nabídnout.

2. Vzájemně s protistranou navrhněte, jaký je maximální a minimální plat, který jste ochotni nabídnout, a za jaký jste ochotni práci přijmout.

3. Slušně a opatrně protistranu upozorněte, že její nabídku budete považovat za závaznou a v případě pozdějších změn podmínek ve váš neprospěch od smlouvy ihned odstoupíte.

4. Své sepsané návrhy si vyměňte v jednom okamžiku. Nikdy je nepiště až po zhlédnutí návrhu protistrany.

5. Pokud jsou vzájemné nabídky pro obě strany přijatelné, jste na nejlepší cestě k uzavření oboustranně výhodné smlouvy.

"Věřte mi, budete-li tento postup dodržovat, nikdy se nestanete poraženými. Zároveň neprohraje ani váš zaměstnavatel. Během své bohaté pracovní kariéry jsem zjistil, že když se více než o sebe zajímáte o své okolí, jsou vám lidé takřka vždy vaši vstřícnost připraveni bohatě oplatit. Může se samozřejmě stát, že narazíte na člověka, který nebude schopný vaši empatii opětovat. Já osobně jsem však ještě nikoho takového nepotkal. Možná je to i tím, že ke všem lidem přistupuji bez předsudků, což vždy oceňují. A podle toho se ke mně také chovají."

Zdroj: Quartz