Rebelové nevyhráli aneb Argentina je v problémech nevinně
Bizarním způsobem defaultu Argentiny vyvrcholila situace, do které se země dostala po předchozím bankrotu v roce 2001 a po nedávném rozhodnutí soudu. Ačkoli druhá největší jihoamerická země neplatí v investorském světě za stát plnící svou příkladností učebnice zdravé hospodářské politiky, v současné situaci je poměrně nevinně, obzvláště s ohledem na svou pohnutou dlužnickou historii.
Letos v červnu totiž Nejvyšší soud v USA poněkud zvláštně rozhodl, že Argentina nesmí – i když má peníze a je ochotná platit - zaplatit koncem července něco přes půl miliardy dolarů svým věřitelům, aniž by plně zaplatila i "rebelům", kteří v polovině minulého desetiletí odmítli konverzi dluhopisů, které Argentina nebyla schopna splácet v roce 2001, a kteří se s Argentinou od té doby soudili. I když se Argentina a rebelové (většinou hedgeové fondy, kterým Argentina říká "supové") snažili jednat, k dohodě nedošlo. Tento neobvyklý default je výsledkem.
Situace, ke které došlo, je klasickým špatným řešením v situaci, která nabízela i řešení dobré. Default totiž není ku prospěchu nikomu – rebelové nedostanou zaplaceno a budou se chtít nebo muset dále zdlouhavě, draze a s nejistým výsledkem soudit, Argentině se nejspíše alespoň částečně zhorší situace.
Z pohledu rebelů je momentálně jedinou šancí vynutit si konfiskaci majetku Argentiny jinde ve světě, o což se zřejmě pokusí. Americký soud přikazuje Argentině zveřejnit informace o tom, kde a jaký majetek a pro jaké účely vlastní. Z pohledu Argentiny sice dojde ke zhoršení ekonomické situace (už teď je v mírné recesi, -0,8 % mezikvartálně v 1Q2014), ale ani zdaleka by nemělo být tak zle, jako když v roce 2001 nezaplatila skoro 100 miliard dolarů. To byl v té době bezprecedentní státní bankrot.
Teoretickou hrozbou zůstává vyšší tlak na devalvaci (Argentina letos devalvovala peso již v lednu) a s tím související vyšší inflace, další pokles zahraničních devizových rezerv (lednová devalvace byla právě kvůli jejich poklesu) a vyšší náklady financování těch argentinských firem, které mají přístup na trh. Podstatnou hrozbou je i možnost aktivace klauzulí umožňujících předčasné splacení jiných dluhopisů. Zatím se však zdá, že investoři jsou rozumní a netlačí na jejich aktivaci. K aktivaci CDS kontraktů sice došlo, objem je však malý. A jinak se moc neděje – trh zůstává optimistický a chápe, že současná situace není důsledkem argentinské neschopnosti platit.
Argentina totiž není dluhová mrtvola, jakou byla v roce 2001. Argentinské bondy se stále obchodují výše než po loňském výprodeji na rozvíjejících se trzích, který následoval poté, co trh přehodnotil názor na budoucí politiku Fedu, a výrazně výše, než by odpovídalo obvyklému defaultu. Ani širší tržní nákazy se neobávám – argentinská situace je specifická a uměle vytvořená (mimo Argentinu) a není projevem makroekonomických nerovnováh či symptomem širších regionálních problémů. Nejde o asijskou krizi 90. let.
Potenciál šíření problémů nadto limitují dvě další skutečnosti – fakt, že Argentina jako stát od roku 2001 není na dluhopisovém trhu, a také momentální hlad po výnosech, kdy se španělský 10letý dluhopis obchoduje s výnosem okolo 2,5 % a Ekvádor (jistě nikoliv etalon platební morálky) prodává 6 let po bankrotu 10letý dluhopis s výnosem 8 %.
