Oživení v Řecku a dalších zemích po krizi a naděje na splacení 240 miliard EUR
Řecko je jasným evropským poraženým poslední krize. Eufemisticky řečeno, má z čeho růst. Není zdaleka jediné, které se nedokázalo vrátit na předkrizovou úroveň, ostatní země jsou na tom ale citelně lépe.
Je otázka, zda následující graf nahrává spíše příznivcům pokračování reforem (úspor, ozdravných procesů, diktátu mezinárodních institucí, jak chcete), nebo jejich odpůrcům v čele s Koalicí radiální levice (SYRIZA), která necelé tři týdny před předčasnými parlamentními volbami vede v průzkumech preferencí. Každý si na tom asi najde něco.
Ve vzduchu stále visí 240 miliard EUR. Tedy visí je konkrétně Řecko. Když Němci, ale i kdokoli jiný v EU říká, že Řecko není systémový problém, je asi řeč hlavně o bankách, které už v portfoliích nemají tolik řeckých odpadků. Je to mnohem lepší, ty odpadky máme zprostředkovaně v bilancích my všichni, kdo jsme občany a daňovými poplatníky v zemích, které Řecku "pomohly".
Z bank do rozpočtů a zase zpátky
Důvěra v to, že tyto stovky miliard budou někdy splaceny (smlouvy o tom jsou podepsány), je asi podobná té, která se týká splacení amerického (nebo kteréhokoli jiného) vládního dluhu. Je to podobné, a přece tak jiné. Naděje umírá poslední (takže možná všichni máme smůlu).
Jak se dluhy Řecka ze soukromého sektoru (bank) přesunuly do veřejného (půjčky EU, MMF, ECB), tak se v rámci "splácení" 240 miliard EUR má situace zase otočit. Řecko si chce skrze aukce dluhopisů půjčovat za jakžtakž udržitelných podmínek, splácet půjčky ze záchranných balíků, a tím tedy přesouvat dluh zpět do bilancí investorů, tedy primárně bank. Pro věřitele to má být v pořádku, protože dluh státu se splatit přece nemusí, ten stačí přerolovat, tedy splatit dalším dluhem. Vše stojí na důvěře, že se nestane přesně to, co se v případě Řecka během krize stalo. Že země nezbankrotuje, tedy de facto že bude schopna splácet úroky z půjček.
Na celou věc jsem se zeptal analytika Ľuboše Mokráše z České spořitelny, který má o těchto věcech lepší pojem než já.
"Systém opravdu stojí na tichém předpokladu, že ten kolotoč půjček se nezastaví. Proto nemá příliš smysl bádat nad tím, zda Řecko může splatit 240 miliard EUR (nepochybně nemůže). Důležité je to, zda je schopno splácet úroky bez toho, že by se dále zadlužovalo, v lepším případě své zadlužení postupně snižovat buď relativně (poměr dluhu k HDP), nebo dokonce absolutně," vysvětluje Ľuboš. "Z hlediska dlouhého období toho Řecko schopné být může."
Při aktuální úrovni zadlužení Řecka již pouhá snaha o stabilizaci dluhu zemi velice zatěžuje. SYRIZA tuto zátěž chce odstranit tím, že buď dojde k další úpravě podmínek stabilizační pomoci tak, aby to Řecko tolik nezatěžovalo, nebo země opět zbankrotuje, tedy přestane splácet.
"Soukromý sektor asi bude Řecku půjčovat za podmínky, že úroveň zadlužení bude realisticky minimálně stabilní, ale spíše bude pomalu klesat. Problém - ve smyslu pravděpodobnosti toho, že se Řekové opravdu odhodlají ke snaze změnit současná pravidla splácení půjček - tkví v tom, je země momentálně v primárním rozpočtovém přebytku (bez splácení půjček je v plusu). Má proto určitou motivaci takzvaně defaultovat, protože pokud by nic nemuselo splácet, nemuselo by si ani dále půjčovat," doplňuje Ľuboš Mokráš.
Španělsko: Další hrozba?
Mezi možnými scénáři vývoje v Řecku jsou další odpis vládního dluhu, ale také odchod země z eurozóny. Ta by na to sice tentokrát byla lépe připravena než v předchozích letech, ale problematické by bylo, kdyby se stejnými požadavky přišlo například Španělsko. Tam se letos také konají volby a dle průzkumů veřejného mínění vede strana Podemos, jejíž program je podobně laděný jako program uskupení SYRIZA.
