Systémové riziko zítřka: Kam s penězi, když i na státních dluhopisech proděláte?
Prudký propad cen ropy a s tím spojený přechod od inflace k deflaci v Evropě způsobily, že investoři vydělávají i prostým sezením na hotovosti, zatímco držením některých dluhopisů, jejichž výnosy se propadly do záporného teritoria, dobrovolně inkasují ztráty.
V záporném teritoriu se nacházejí nominální výnosy dluhopisů za zhruba tři biliony dolarů, což v historii nemá obdoby. Investoři vyhledávající příležitosti na dluhopisových trzích tak stojí před zásadní otázkou. Buď do svých portfolií mohou nakoupit relativně bezpečné dluhopisy, které jim v lepším případě nabídnou prakticky nulový, v horším dokonce záporný výnos, nebo se mohou zaměřit na rizikovější bondy zemí z periferie eurozóny, jejichž výnosy však neodpovídají riziku, které je s jejich držením spojeno.
Někteří investoři sice prohlašují, že jsou i dluhopisy Španělska, Itálie nebo Portugalska bezpečné, protože stále platí výrok šéfa ECB Maria Draghiho o tom, že pro záchranu jednotné evropské měny Evropská centrální banka udělá "vše, co bude potřeba", ostatní ale dobře vědí, že nebýt této uměle dosazené autority, byla by řada evropských států, kde se platí eurem, zralá na bankrot.
Kritický nedostatek bezpečných investičních příležitostí se navíc netýká jen Evropy. O mnoho více možností, jak své peníze bezpečně "zaparkovat" a mít z nich alespoň nějaký zajímavý zisk, nemají ani investoři v USA. Výnos tamního 10letého vládního dluhopisu se pohybuje kolem 1,95 %, v případě 5letého bondu dosahuje výnos jen asi 1,43 % a u dluhopisu s 12měsíční splatností se pohybuje jen mírně nad 0,2 %.
Bankovní brány se zavírají
Konzervativní investoři a obchodníci, kteří již na jednu stranu dále nechtějí rozšiřovat své akciové pozice, ale na druhou stranu jim nakupování dluhopisů nedává smysl, se stále častěji obracejí na velké banky, které jsou z jejich pohledu de facto posledním místem, kam lze peníze bezpečně uklidit. Věří, že v systémově důležitých bankách je v bezpečí prakticky jakýkoli vklad, protože tyto finanční ústavy, v USA označované jako too big to fail, vlády nikdy nenechají zbankrotovat.
Ani ve velkých a důležitých bankách ale v poslední době investoři nemají na růžích ustláno. Ve Spojených státech již údajně dokonce některé bankovní domy z uvedené kategorie části klientů naznačily, že by se se svými volnými finančními prostředky měli porozhlédnout někde jinde, protože pro ně jsou ležící vklady na účtech nad 250 tisíc dolarů (v USA zákonem pojištěná výše vkladu) zbytečnou přítěží.
Podle listu Financial Times již situace zašla tak daleko, že je pouze otázkou času, kdy se problém s kritickým nedostatkem bezpečných investičních příležitostí v Evropě i USA stane zásadním systémovým rizikem s potenciálem ohrozit stabilitu světového finančního systému. Nebo snad v této fázi již dávno jsme?
Zdroj: Financial Times
