Kdy se vyplatí investovat do umění?

Investice do umění mají řadu zastánců i odpůrců. Jedni tvrdí, že jde o skvělou příležitost, jak diverzifikovat investiční portfolio a ještě si domů pořídit něco pěkného, druzí namítají, že vložit výhodně peníze do uměleckého předmětu dokáže jen skutečný odborník.

Pravda je, že na investice do umění by se mělo pohlížet trochu jinak než na investice do finančních produktů, jako jsou třeba akcie, dluhopisy nebo komodity. Investor je totiž často zároveň sběratelem a milovníkem umění, takže je pro něj zakoupené dílo spojené i s jeho estetickou hodnotou. Pokud někdo chce kupovat obraz nebo starožitný šperk jen proto, aby pořádně vydělal, měl by si investici možná rozmyslet.

Zhodnocení za mnoho let

Obecně platí, že při nákupu uměleckého díla by měl člověk počítat s jeho zhodnocením až za dlouhou dobu. U spekulací na pár let je výrazné riziko, že prodejní cena bude o dost nižší, než si majitel díla původně představoval, pokud se prodej vůbec podaří.

Když se někdo rozhodne, že si domů pořídí obraz, plastiku nebo jiné umělecké dílo, měl by si o trhu s uměním a samozřejmě také o prodávaném "zboží" nejdříve něco zjistit. Příležitostí je spousta. Ve velkých městech najdete aukční síně, prodejní galerie nebo starožitnictví. Než se ale rozhodnete do něčeho investovat, poraďte se raději s důvěryhodným znalcem.

Má smysl, aby do umění zkoušeli investovat lidé, kteří nejsou odborníky? Je správná doba pro krátkodobější spekulativnější investice do umění, nebo je lepší investovat s dlouhodobým horizontem? A do čeho byste své peníze vložili vy?

Jaroslav Šura (investor a podnikatel)

Pro běžného investora není umění dobrá volba. Lidé, kteří umění příliš nerozumí, by do něj v žádném případě investovat neměli, a to z řady důvodů. Limitujícími faktory jsou nedostatečná znalost "produktu", jeho nízká likvidita, velké rozdíly mezi nákupní a prodejní cenou a další. Zejména nákup na krátkodobou spekulaci si vyloženě koleduje o průšvih. Na delší období může být zajímavý nákup stříbrných kilovek lunárního kalendáře, ale to je spíše sběratelství než umění.

Jan Neumann (prezident Asociace starožitníků)

Investice do umění jsou vhodné pro každého, kdo si dovede opatřit důvěryhodného poradce. Ještě vhodnější jsou pro toho, kdo je připraven se vzdělávat a dozvědět se toho o umění co nejvíce.

Investice do umění je z podstaty věci dlouhodobá záležitost. Říká se, že sbírku vytváříme pro své děti. Je to ale investice alternativní, a proto by měla tvořit maximálně třetinu našeho portfolia. Je dobré sbírat to, co nás oslovilo, co se nám líbí, aby nám zůstalo něco pěkného, pokud finanční zhodnocení nevyjde tak, jak jsme si představovali. Z tvrdých investorů se ostatně většinou nakonec stávají sběratelé, k umění nelze zůstat dlouhodobě netečný.

Prozíravý investor by nyní měl nakupovat hodnotná díla z 60. let 20. století a díla mladší, protože lze očekávat trvalý nárůst jejich cen. Opravdoví znalci dokáží i mezi studenty a nejmladšími absolventy uměleckých škol vytipovat autory, jejichž díla mají potenciál dalšího cenového růstu.

Mária Gálová (ředitelka aukční společnosti Dorotheum)

K tomu, aby člověk mohl investovat do umění, musí splňovat několik předpokladů. Musí mít základní kapitál (nemusí přitom jít hned o milionové částky), určitou vnitřní touhu obklopovat se věcmi, které jsou jedinečné a výjimečné, a přijmout fakt, že tento druh investice má svá specifika. Musí vědět, že umění je málo likvidní, takže pokud chce finance do něj vložené i zhodnotit, nejen uchovat, je nutné prodej časově optimalizovat a nečekat zázraky kdykoli.

Určitě má smysl, aby do umění investovali i laici, jinak by to znamenalo, že do umění mohou investovat jen kunsthistorici a ostřílení praktici. Ale i ti protřelí někdy začínali a postupně se zdokonalovali a kultivovali. Na začátku je vhodné najít si někoho, komu můžete důvěřovat a kdo vás povede, upozorní na rizika, přiblíží zajímavé, případně vás nasměruje, na co se podívat či co číst.

Při investicích do umění je vždy lepší počítat s dlouhodobějším horizontem, nejméně pět let, lépe i delším. V ideálním případě jsou to spíše investice pro další generace. To neznamená, že se na umění nedá vydělat i v kratší lhůtě, ale to jsou spíše výjimky nebo tomu nahrají určité šťastné okolnosti.

Do čeho bych nyní investovala? Blízcí jsou mi například autoři druhé poloviny 20. století. Jejich tvorba má jasné místo v kontextu českého výtvarného umění a kvalita a význam jejich děl mnohdy obstojí i v mezinárodním kontextu. To je pro další zhodnocení velmi důležitý aspekt. Jednou, až se o nich bude díky výstavám, publikacím či třeba internetu vědět ve světě více, najdou si své sběratele i mezi zahraničními milovníky umění, v důsledku čehož se logicky se zvětšením tržního pole zvedne i pravděpodobnost vyšší dosažené ceny. Mým naprostým favoritem je ale české ateliérové sklo. České sklářství se dostalo na vrchol světového vývoje již před půlstoletím a prestižní galerie a muzea i privátní sběratelé nakoupili do svých sbírek mnohá díla místních sklářů.

Pokračování článku najdete na serveru Finmag.cz.

Zdroj: Finmag.cz