Stres kolem zvyšování úrokových sazeb v USA je zbytečný

Vzhledem k vývoji na finančních trzích v posledních týdnech se přesvědčení investorů o čtvrtečním růstu sazeb v USA poměrně rychle vytrácí. Nervozita pramenící z nejistoty a různé spekulace však v žádném případě neustaly a téma růstu sazeb je stále jedním z nejsledovanějších a nejdiskutovanějších. Několik ekonomů a analytiků, které v průběhu minulého týdne zpovídala finanční televize CNBC, se však pokusilo nervozitu zmírnit.

Oliver Pursche, výkonný ředitel Bruderman Brothers, prohlásil, že "fixace investorů na zvyšování sazeb v USA je nesmysl". Zvýšení úroků podle něj nebude mít na trhy velký vliv a ani obavy z poklesu firemních zisků kvůli silnému dolaru nejsou namístě.

V podobném duchu se vyjádřil i Jonathan Corpina ze společnosti Meridian Equity Partners. "Na trhu panuje ohledně nejbližších kroků Fedu hodně nejistoty. A pokud Fed sazby nezvýší, po čase budeme opět vést debaty o nejistotě, dokud ke zvýšení opravdu nedojde. Je to zkrátka nový normál a měli bychom si na něj zvyknout," míní Corpina.

Ještě podrobněji situaci kolem sazeb popsali ekonomové Jonathan Willis a Guangye Cao z pobočky Fedu v Kansas City. Podle jejich zprávy nebude vliv pohybu úrokové sazby na ekonomiku a trhy tak výrazný, jako tomu bylo před 30 lety. V roce 1985 nečekaný pokles sazby o 25 bazických bodů vedl k růstu zaměstnanosti o 0,2 procentního bodu, po roce 1994 je ale vliv vývoje sazeb na situaci na trhu práce zanedbatelný. To nepřímo dokazuje tvrzení některých ekonomů, že kvantitativní uvolňování jako opatření k postupnému dosažení plné zaměstnanosti prakticky nemá smysl.

Willis a Cao ve své studii připomněli, že "pomalé zotavení z recesí v letech 1990 až 1991 a 2007 až 2009 je v kontrastu s mnohem rychlejším zotavením z předchozích recesí. K tomuto pomalému zotavení došlo i přes nezanedbatelnou monetární injekci Fedu prostřednictvím snižování krátkodobých úroků".

Podle Willise a Caoa změna v zaměření amerického hospodářství znamená též změnu citlivosti na vývoj úrokových sazeb. Přesněji řečeno, sektory jako výroba spotřebního zboží či stavebnictví jsou na vývoj úrokových sazeb citlivější, zatímco zdravotnictví nebo vzdělávání jsou méně citlivé. Vzhledem k vyšším nákladům u výrobních sektorů je to logické. Změna orientace ekonomiky z výrobních sektorů na služby pak vede k tomu, že je celá ekonomika méně citlivá na změnu úrokových sazeb.

Dalším problémem je podle Willise a Caoa zmenšování závislosti delších výnosů u dluhopisů na základních sazbách Fedu. To podle ekonomů vede k tomu, že také závislost zaměstnanosti na delších výnosech slábne, a ekonomika jako celek je tak na sazbách Fedu de facto nezávislá. Ekonom z pobočky Fedu v St. Louis Stephen Williamson uvedl, že neví o žádném důkazu, který by dokládal spojitost mezi kvantitativním uvolňováním a základními cíli Fedu - inflací a ekonomickou aktivitou.

Ekonom Scott Sumner si nicméně nemyslí, že Fed je úplně z obliga. Monetární politika byla podle něj v posledních recesích mnohem méně expanzivní, a proto byla zotavení z recese pomalejší. Nejde ani tak o nominální úrokové sazby, ale spíše o jejich relativní výši vzhledem k ekonomické rovnováze. To znamená hranici, při níž se peníze běžně půjčují. Podle Sumnera tato sazba od roku 1985 dramaticky klesla a monetární politika nebyla tak expanzivní, jak se mohlo na první pohled zdát. Centrální banka v posledních letech mohla být ještě agresivnější.

V čem se mohou jestřábi i holubice určitě shodnout, je nakonec fakt, že současná politika Fedu neměla na růst nezaměstnanosti nebo inflace výrazný vliv. Zda je to chyba centrálních bank, nebo jde o systémové změny, zatím nikdo neví. V příštích letech to může být pro ekonomy mnohem důležitější problém, než je současné (ne)zvyšování sazeb.

Zdroj: CNBC