Dynamické duo zkázy (Šichtařová a Pikora): Dáváme ruce pryč od amerických dluhopisů a sázíme na pozemky

Na trzích i mezi ekonomy převládá optimismus. Nejčastěji používaná metafora hovoří o tom, že jsme na té pravé a finální cestě ode dna. Jaké přirovnání používáte vy?

Šichtařová: Obávám se, že situace není tak jasná, jednoduchou metaforu na to ale nemám. Faktem je, že v této fázi krize už ekonomika začíná růst. S největší pravděpodobností, pokud to vezmeme čistě statisticky, bude v příštím roce slabě růst. Otázkou je, zda jsme venku z krize. Já nepovažuji to, co zažíváme, tedy roky 2012 a 2013, za třetí krizi, která přišla zřetězeně krátce po té první a druhé, ale za třetí dno stejné krize. Zatím neproběhl normální hospodářský cyklus, v podstatě se tedy táhne jedna krize s několikerým dnem. Z toho vycházím, když říkám, že by po slabém růstu, který může přijít v roce 2014, mohlo přijít čtvrté dno. Neproběhl by standardní hospodářský cyklus, nenastalo by dvou- nebo tříleté období výraznějšího růstu. Bojím se, že krize není u konce.

Pikora: Co se České republiky týče, určitě jsme se odrazili a rosteme. Když se podíváme na poslední čísla z průmyslu – a to z celé Evropy –, je vidět, že se ekonomika nadechuje. Zajímavé je, že se nenadechuje na všech frontách. Například domácí poptávka je stále slabá. Proto by si nikdo neměl myslet, že se v brzké době vrátíme k solidním číslům, kterých jsme byli svědky před krizí, kdy růst dosahoval 5 až 7 %. Porosteme slabě, o procento nebo dvě, a to právě kvůli slabé domácí poptávce. Spotřebitelé jsou na všech frontách hodně pesimističtí a nevidím moc prostoru pro to, abychom se pořádně odrazili od pomyslného dna. Pomáhá nám automobilový průmysl, tam je vidět hodně velké zlepšení. Jenže on je to vždy ten samý příběh, vše se odehrává v tom samém sektoru, což je málo. Potřebujeme něco víc.

Česku i celému světu, na němž ekonomicky závisíme, tedy k udržitelnému rozvoji něco chybí. Jak pravděpodobné je, že se naplní temná představa čtvrtého dna načrtnutá v úvodu?

Šichtařová: Já tomu dávám zhruba 50% pravděpodobnost. Otázkou je, zda to je tak temná představa. Stále tu totiž existuje třeba 20% šance, že to bude ještě horší, než by bylo zmíněné čtvrté dno. Může přijít opravdu velká a prudká krize podobná té v Americe ve druhém pololetí 2008, kdy ve světě najednou prasklo hned několik cenových bublin. Následoval prudký cenový pokles spojený s problémy finančních skupin, které nakonec buď zkolabovaly, nebo musely být zachráněny. Nešlo by tedy o drobné klopýtnutí, mělké dno vleklé krize, ale o to, že by paralelně s finanční krizí došlo ke zhroucení finančních trhů. Proto bych o čtvrtém dnu nemluvila jako o temné, ale jako o realistické představě. Je tu i možnost, že se nic z toho nestane a ekonomika poroste, to je ale málo pravděpodobné.

Existují nějaké indikátory nebo signály toho, že se naplní ten nejhorší scénář?

Šichtařová: To, že by mohlo dojít na nejhorší možný scénář, naznačuje historicky bezprecedentní disproporce mezi globální peněžní zásobou a hospodářským růstem. K tomu je možné přičíst i zřejmě nejjednodušší indikátor, který hovoří jasně i k laikům, a sice disproporci mezi vývojem akciových indexů a růstem. I v zemích, které jsou stále v recesi, akciové trhy rostou, a to poměrně výrazně, indexy jsou na mnohaletých maximech. Reálná ekonomika na tom přitom není lépe než v roce 2008, kdy navíc na akciových trzích byla pořádná bublina. Jinými slovy, bublina na akciových trzích je nyní ještě větší než v roce 2008, což je řešitelné dvěma způsoby.

Prasknutím, nebo pomalým upouštěním páry, jak jste naznačila v úvodu.

Šichtařová: Přesně tak. Buď dojde k prudkému zhroucení akciových trhů, nebo přijde nevýrazný růst ekonomiky, který bude střídán jen drobnými poklesy. Právě proto mluvím o dvou variantách – realistické, možná lépe řečeno ne až tak těžké, kdy bude docházet k vleklému, ale alespoň nějakému růstu, no a o onom výrazném zhroucení.

Zdroje současného optimismu jsou tedy zároveň i důvodem k obavám. Co je pro vás v rámci investičních strategií jistota, kde hledáte příslovečný bezpečný přístav?

Pikora: Pozemky – stavební i nestavební – jsou nyní velice bezpečné. Předpokládám, že ceny v České republice dále porostou. Tím nemám na mysli, že za rok bude inflace 5 %, ale výhledově ano, třeba za pět let. Já se prostě na rozdíl od mnoha ekonomů bojím inflace a ceny nemovitostí jsou z tohoto pohledu hodně zajímavé. Navíc jsou nyní nízké úrokové sazby. Pořídit pozemky mi tedy připadá daleko rozumnější než investovat do čehokoli jiného. Navíc k tomu se domnívám, že bude dlouhodobě potřeba zvýšit zemědělskou produkci v Evropě, protože globální hlad po potravinách je mnohem větší, než jaký nyní dokážeme uspokojit. Když se podíváme na to, jak rostou poptávka ze třetího světa a produkce potravin, zjistíme, že je potravin málo. Už o tom mluví i OSN.

Co dalšího teď podle vás může investorům zajistit relativně klidný spánek?

Pikora: Myslím si, že svým způsobem bezpečným přístavem – i když méně – je i zlato. To má prostor k růstu, zejména při pohledu na akcie, které jsou podle mě nyní předražené. Předpokládám, že přijde výprodej, a až k tomu dojde, kapitál se bude muset někam přesunout. Jako jeden z cílů vidím zlato, které je teď v porovnání s loňskem relativně levné. No a kdybych chtěl hodně spekulovat, šel bych do bitcoinu. To je nebezpečná, ale zajímavá spekulace.

Které investice jsou teď naopak podle vás natolik rizikové, že byste se jich prostě nedotkli? Patří k nim akcie, které, jak říkáte, mají zaděláno na korekci?

Šichtařová: Akcie vnímám jako vysoce spekulativní, neřekla bych však, že bych do nich v žádném případě neinvestovala. I když je na akciových trzích bublina, mají co nabídnout. Ta bublina se totiž může ještě více nafouknout.

Dobře, ale dáváte nyní od něčeho vyloženě ruce pryč?

Šichtařová: Ano, od akciových indexů jako celku, tedy investic zaměřených na průměr trhu. Nedotkla bych se ani amerických dluhopisů a valné většiny těch evropských. To je ale nejspíše všechno, pak už je to podle mě titul od titulu. Například u dolaru a eura také existují určité disproporce, ty ale mohou ještě nějakou dobu trvat. Určitě tedy nabízejí některé spekulativní příležitosti.

Investičních rad bude na přelomu roku přibývat. Zaslechli jste nějakou, před kterou byste vyloženě varovali?

Pikora: Abych řekl pravdu, nevzpomínám si na žádnou. Snažím se investiční rady moc neposlouchat a spoléhat se sám na sebe. Poslouchat, co ostatní říkají a co si myslí, je často na škodu. Kdybych měl dát jednoduchý příklad, tak Evropská centrální banka snížila na začátku listopadu sazby. 67 ze 70 oslovených ekonomů s tím nepočítalo. Když se člověk veze na vlně očekávání nebo doporučení, bývá pomýlený.

Byla by právě toto rada – ač to zní paradoxně – drobným investorům do roku 2014? Nebo obecněji, co byste investorům na prahu nového roku doporučili?

Pikora: Je to komplikovanější v tom, že si spousta lidí myslí, že dáváme rady. My se ale neživíme radami, jsme firma, která sestavuje prognózy. Důležitý je profil investora, a proto neexistuje univerzální rada. V tom je podle mě největší problém veškerých mediálních sdělení a rad. Poskytujeme analýzy, z nichž si každý musí najít, co potřebuje. Nabídneme analýzu dlouhodobého nebo střednědobého výhledu a investor musí zvážit, jaký má sám vztah k riziku a zda pro něj má smysl zaujmout nějakou pozici.

Šichtařová: Vždy záleží na rizikovém profilu, finančním zabezpečení a tak dále. U nás teď ve srovnání s minulostí hrají větší roli reality a drahé kovy, výrazně také upřednostňujeme investice v korunách, i navzdory listopadové intervenci ČNB. Z pohledu příštího desetiletí totiž považujeme korunu za perspektivní měnu, pokud ji srovnáme například s eurem.

Posuňme to na obecnější úroveň. Který indikátor by drobným investorům mohl naznačit, že se blíží kolaps, o němž ve svém výhledu mluvíte? A co vy konkrétně budete sledovat?

Šichtařová: V příštích dvanácti měsících bych asi někomu, kdo to nechce až tak moc sledovat, ale jde mu o včasné varování, doporučila pozorovat souběh jednotlivých trhů. Většinou fungují určité cykly, například energie jdou proti dolaru, akciím se zase spíše daří, když posiluje euro. V okamžiku, kdy začne docházet k odlišnému vývoji, který trvá déle než několik dnů, nastává něco zvláštního, co naznačuje, že někde praská bublina. Samozřejmě to není univerzální rada, ale pokud někdo nechce denně sedět u Reuters a Bloombergu, tak je toto pro něj asi nejjednodušší rada.

*Pikora: Nejhorší chyba je vycházet z toho, že jsou věci konstantní. Ekonomové strašně rádi modelují, podle mě přehnaně často. Mají u toho tendenci přikládat některým faktorům konstantní váhy. Podle mě konstantní nejsou, mění se každý den. Patřím i proto k těm, kteří věří indikátorům, jako jsou HDP, míra nezaměstnanosti a tvorba pracovních míst. Zajímají mě i tržní indikátory jako sklon výnosové křivky, rating jednotlivých zemí nebo to, jak se vyvíjejí aukce jednotlivých dluhopisů. Když se dívám na devizové trhy, tak v krátkodobém výhledu používám teoretiky často odmítanou technickou analýzu.

Rozhovor vznikl pro Investiční magazín.