Ekonomové varují novou vládu: Bez zásadní změny kurzu to nepůjde

Richard Hindls (Vysoká škola ekonomická): Zapomeňte na modely, vláda musí získat důvěru

Nová vláda by určitě měla něco dělat v oblasti investic, ať už domácích, nebo zahraničních. Při omezování výdajů se na ně tak trochu zapomnělo, škrtat se nicméně muselo. Investice jsou otázkou důvěry a my v zahraničí kvůli čerpání bruselských peněz i některým nejasným právním záležitostem tady u nás nemáme nejlepší renomé. Podobně jako v oblasti domácí spotřeby si myslím, že by to mělo být o budování důvěry. Hodně se mluví o tom, co se dá spočítat, nakreslit, namodelovat, ale málo o tom, co je to důvěra v ekonomice. Přitom právě na tomto poli máme co dohánět. Rozhodně proto nejsem příznivcem kroku, který udělala Česká národní banka. Ten podle mě důvěru neposílí.

Co se týče konkrétních kroků, které by nová vláda měla udělat, začnu u potřeby vylepšit fungování státní správy. Určitě je nutné zlepšit výběr daní, obecněji vylepšit fungování té finanční, zátěžové části podniků a domácností. S tím souvisí i zprůhlednění právního prostředí a řešení problémů, a to i ve vztahu k zahraničí. Ono se to bere skoro jako konstanta, že neumíme čerpat evropské peníze, že tu přijdeme o sto, jinde o pět set milionů. Ale to je špatně. Ta organizačně-legislativní oblast je první věcí, na kterou je potřeba si posvítit. Druhou je pak zmíněná podpora investic. Sem patří zprůhlednění podnikatelského prostředí, zjednodušení podnikání a nabízení se světu, a to i mimo Evropu.

Třetí, neméně podstatnou věcí je stabilita prostředí. To na pohled nepůsobí jako úplně ekonomický faktor ve smyslu pouček, modelů, grafů a tak dále, ale představte si, že podnikáte a dvakrát nebo třikrát za rok se změní daně, do toho výrazně oslabí koruna, no a v tomto prostředí máte něco dovézt nebo vyvézt, odvádět DPH a tak dále. Pracujete za podmínek, o nichž nevíte, zda budou za půl roku platit. Cesta do pekel je často dlážděna dobrými úmysly, ale ta neustálá nejistota a neprůhlednost není pro byznys dobrá.

Pavel Mertlík (Bankovní institut): ANO může vládu paralyzovat, Rekonstrukce státu rozhýbat

Nastartované oživení české ekonomiky může být velice lehce vykolejeno politickým selháním. Nová vláda, i když má dost poslanců, bude velmi křehká. Její součástí je hnutí ANO, o jehož zástupcích v parlamentu se toho moc nevědělo. A z toho, co víme o některých z nich – tím mám na mysli jejich názorové vývoje a politické aktivity –, je jasné, že se ve straně rýsují různé orientace. Je tedy charakteristické – jak, pokud si vzpomínám, pan Babiš někde po volbách utrousil –, že během voleb ještě program neměli a během koaličních jednání ho dopisovali.

Součástí nové vlády je strana, u které není jasné, co chce. Lidovci jsou partner spolehlivý a solidní, o kterém dopředu víme, že bude "zlobit", aby byla jeho síla co největší. To dělali vždy a umí to. Co se ale týče programové struktury, sociální základny a podobně, je to dobře definovaná strana, se kterou sociální demokraté jako největší z koaličních stran dokáží pracovat. Velkou neznámou, především v ekonomických otázkách, bude chování ANO.

S vývojem na politické scéně určitě souvisí ještě jedna věc. Zdá se, že krize v České republice došla do fáze – a to nemluvím tolik o hospodářské situaci, o recesi, ale o celkové společenské krizi –, kdy jsou politické strany pod velkým tlakem a uvědomují si, že starý způsob fungování veřejné sféry vede do pekel; že už to takhle nejde. Voliči to dali jasně najevo. To je důvod, proč je například iniciativa Rekonstrukce státu tak populární, proč se k ní politici hlásí. Pokud by se tato část vládních reforem naplnila, tak to samo o sobe může mít i na ekonomiku nesmírně ozdravný a pozitivní účinek. Nefunkčnost státní správy je totiž podstatnou složkou té "blbé nálady", kterou trpíme.

Lubor Lacina (Mendelova univerzita): Česko musí překročit vlastní stín a začít hrát globálně

Česko je velice otevřená ekonomika zapojená do globální obchodní výměny, téměř 80 % domácí produkce je spotřebováno mimo naše území. Nejvýznamnějším obchodním partnerem jsou stále země Evropské unie, z jednotlivých zemí pak Německo. Z tohoto pohledu je zřejmé, že by se nová vláda měla primárně snažit o aktivní roli při rozvoji vztahů mezi členskými zeměmi EU, v rámci unie pak o spolupráci se zeměmi Visegrádu, s Rakouskem a Německem. Většina našich významných obchodních partnerů používá euro, jedním z cílů nové vlády by proto mělo být jednoznačné zaujetí stanoviska o (ne)přijetí této měny včetně termínu případného vstupu do eurozóny.

Nejdůležitějším tématem evropského integračního procesu v následujících letech bude podoba bankovní a fiskální unie. EU se stále více stává vícerychlostním projektem a Česko není v pozici bohatých zemí, jako je Švýcarsko, ani velkých zemí typu Spojeného království, které si mohou dovolit stát bokem hlavního integračního proudu. Naopak by mělo být součástí hlavního proudu integrace a aktivně ovlivňovat diskuzi o budoucí podobě EU. I přes posilující roli Evropského parlamentu jsou přitom nejzásadnější rozhodnutí dělána na mezivládní úrovni, kde by mělo Česko ve spolupráci s ostatními zeměmi střední Evropy hrát aktivní roli.

Na jedné straně je tedy nezbytné, aby nová vláda hrála aktivní roli ve strukturách a rozhodování v EU, na straně druhé existuje dostatečný prostor pro zvýšení diverzifikace teritoriální struktury českého vývozu. Zajímavými cílovými trhy jsou především východní země jako Rusko, Turecko nebo jihovýchodní Asie, ale nemělo by se zapomínat ani na rychle rostoucí ekonomiky Latinské Ameriky. Nová vláda by také měla podporovat co nejrychlejší postup při jednání o euroamerické zóně volného obchodu. Z dlouhodobého hlediska by měl být podporován také vstup českých firem na rychle se rozvíjející africký trh.