S Andrejem Babišem před volbami: Nabízím selský rozum a přístup řádného hospodáře

O penězích se děti nejvíce dozvídají v rodině. Co o nich říkáte svým dětem a vnoučatům? A jaké lekce finanční gramotnosti jste jim nadělil vy sám?

Já jim hlavně říkám, že se peníze těžko vydělávají, že si je musejí zasloužit a že jim nikdo nedá nic zadarmo. V naší společnosti je důležité jít příkladem, a to jak v rodině, tak třeba ve firmě, a v tom se snažím být své rodině dobrým vzorem.

Co byste udělal pro drobné české investory? Nedávno politici zamítli možnost osvobození dividend od daní a prodloužili daňový test pro držení cenných papírů, takže motivace investovat – jako součást přípravy na důchod – je ze strany státu minimální.

Pan Rusnok zrušení daně z dividend označil za tunel, což je jen další ukázka toho, že netuší, o čem mluví. Nechápu, proč by měli drobní čeští akcionáři ještě platit 15% srážkovou daň z dividend, když z této země ročně odchází přibližně 200 miliard, z nichž se většinou neplatí žádné daně. Osobně bych tuto daň zrušil, peníze by zůstaly v Česku a byly by použity na spotřebu.

Co by podle vás ulehčilo českým podnikatelům nejvíc život, podpořilo jejich chuť podnikat, případně s tím vůbec začít?

V Česku máme čistý kapitalismus, který zavedl profesor Klaus, na rozdíl od okolních zemí, kde jsou podnikatelé různě podporováni. Pro podnikání je potřeba stabilní prostředí, nízké daně a nastartovaná ekonomika. Ty nemáme, protože současní politici nechápou, co znamená zaměstnávat lidi. Jednou z možností je využít instrumentů, které fungují v zahraničí. V Německu třeba státní banka KfW dává úvěry s nízkými úroky začínajícím podnikatelům na deset nebo dvacet let. Podobné věci, které byly v Česku, skončily skoro vždy korupcí, vzpomeňme si jen na Exportní banku. V okamžiku, když jsou takové instituce řízené politiky, dochází k jejich zneužívání. Je to vlastně neřešitelný problém. Je také potřeba snížit administrativní zátěž a mít strategii na podporu podnikání, která se nemění s příchodem politických stran.

Hodně Čechů věří reálným investicím, jako jsou například nemovitosti, zlato nebo půda. Která z nich je vám nejsympatičtější?

Určitě půda, ale stále nemohu pochopit, proč jsme dovolili zahraničnímu kapitálu, aby si tu českou mohl kupovat. Například v Polsku to není dovoleno, v Maďarsku si může koupit půdu jen fyzická osoba s maďarským občanstvím, a to maximálně 300 hektarů. Půdu považuji za nejlepší dlouhodobou investici.

Neexistuje ale investice bez rizika. Jsou aktiva, která jste musel „odmáznout“? A jaké jste si vzal z těchto ztrátových investic případně ponaučení?

Udělali jsme hodně špatných investic, například v Číně nebo na Slovensku. Investice do potravinářství jsou obecně málo rentabilní, také vstup do dřevařského průmyslu nebyl zrovna povedený. Nejlepší investice dělala naše skupina v prvních deseti letech své existence, nyní je situace složitější, protože je všude spousta levných peněz. Fondy soukromého kapitálu jsou doslova narvané penězi, udělat nějaký dobrý obchod jako v minulosti je tedy daleko komplikovanější.

Hodně se spekuluje o tom, že byste chtěl být třeba ministrem zemědělství.

Ministrem zemědělství nikdy nebudu, ani do politiky jsem vlastně nikdy jít nechtěl, protože je to svět, kterému nerozumím. Jsem ze světa, kde platí podání ruky, kde když někoho podvedete, tak ho můžete podvést dvakrát – poprvé a naposledy –, kde se nedělají podrazy a funguje spolupráce. V politice je to naopak – velké sliby, které se neplní. Neuměl jsem si představit, když jsem mezi pátou a šestou ráno cvičil a koukal v televizi na ty zoufalce v parlamentu, kteří jsou nekompetentní a kteří nikdy v životě nepracovali, co bych mezi nimi asi tak dělal. Proto jsem založil před dvěma lety hnutí, ale myslel jsem si, že najdu někoho lepšího, než jsem já, kdo by skutečně chtěl být politik. Ale dopadlo to tak, že jsem nikoho nenašel, takže hnutí nakonec vedu sám.

A co ministerstvo financí, to by vás nelákalo?

Kdybychom měli být ve vládě, tak zásadní resort, který je důležitý pro ovlivňování chodu této země, je právě ministerstvo financí. Problémem této země je hlavně rozpočet, výběr daní a nákupy zboží za 600 miliard. Prezident Zeman řekl, že premiérem nebyl pan Nečas, ale pan Kalousek, což je pravda. Je ale děsivé, je že z těch 600 miliard, za které stát nakupuje, je polovina bez výběrového řízení, řada zakázek je navíc předem rozhodnuta. Dobrý hospodář by z těchto peněz ušetřil soutěžemi minimálně 100 miliard.

Proč jste nakonec šel do politiky?

Třeba něco změním. Když chcete být v Česku politikem, musíte všechno umět a mít na všechno odpověď. Nedávno mě novináři kritizovali, že nejsem dobrý politik, protože nevím, kolik je minimální mzda. V Agrofertu máme průměrnou mzdu přibližně dvacet pět tisíc korun, takže mi osm a půl tisíce nic neříkalo. Učím se to všechno postupně a nevidím na tom nic divného. Česká politika je strašně povrchní, všichni se odvolávají na nějaký program, ale žádný nikdy nesplní. Jediný program, který zde vládní politické strany od roku 1990 naplňují, jsou peníze a moc, nic jiného je nezajímá. Tyto strany navíc často řídí lidé, kteří ani nezasadili strom, nepostavili dům a neumějí se postarat o své rodiny. To je hodně smutné.

Říkáte, že by se stát měl řídit jako firma. Zní to hezky, ale stát přece nemůže všechno dělat jen se záměrem vytvořit zisk. Jak by to řízení ve vašem stylu vypadalo?

Jak už jsem řekl, měl by ho řídit správný hospodář, který nedělá politická rozhodnutí, ale rozhodnutí v prospěch státu, v zájmu občanů. Většina lidí v současné české politice (do voleb – pozn. red.) jsou lidé, kteří si potřebovali přilepšit a v normálním životě by nenašli uplatnění. A proto nastal čas, aby v parlamentu byli lidé, kteří nejsou závislí na platu od státu. Mohu nabídnout selský rozum a chování řádného hospodáře bez korupce. Lidé mi heslo řídit stát jako firmu často podsouvají, ale i u nás v holdingu jsou některé firmy ztrátové, takže se o ně ty ziskové musejí postarat. Podobné by to mělo být v politice – resorty jako ministerstvo financí se musejí postarat o resorty školství, zdravotnictví nebo o důchodový účet. Výběr peněz je klíčový, po něm by ale mělo dojít k spravedlivému přerozdělení.

Proč si myslíte, že budete ve výběru daní efektivnější?

Výběr daní je u nás jeden z nejhorších ve světě, především v případě DPH. Čeho dosáhla pravice tím, že DPH zvýšila, a proč pravice vůbec daně zvedla? Další ukázka nesmyslných programů – zvýšením snížené sazby DPH vybral pan Kalousek o 21 miliard více, ale na dani se základní sazbou vybral o 30 miliard méně.

Je možné řídit politickou stranu stejně jako firmu? Kde je záruka, že se vám poslanci tváří v tvář české parlamentní realitě nerozutečou do frakcí, jako tomu bylo v případě Věcí veřejných?

Jedinou jistotou v životě je smrt, všechno ostatní, co analytici předpovídají, jsou jen dubiózní záruky. Za sebe mohu zaručit, že když někdo v našem hnutí bude krást, tak ho nebudu krýt jako Kalousek Parkanovou nebo Nečas Drobila a navrhnu jeho vyloučení. Samozřejmostí je i tlak na vydání případnému trestnímu stíhání.

Budoucí vláda bude řešit rozšíření Temelína. Jaký je váš postoj k dostavbě elektrárny?

Když je řeč o Temelínu, je důležité nejdříve mluvit s Evropskou unií o celkové evropské energetické strategii. Možná v současné době rozšířený Temelín nepotřebujeme, ale je otázkou, jaké budeme mít energetické zdroje za třicet let. Temelín se přitom, pokud se nemýlím, bude dostavovat minimálně zhruba dvanáct let. Evropa by měla skoncovat se svými nesmyslnými strategiemi, kdy se emise oxidu uhličitého vyměnily na obnovitelné zdroje. Důležitá je energetická koncepce, ale nějakou pořádnou bohužel ani Evropa nemá, každá země EU ji řeší po svém. Myslím si ale, že jsou v ČEZ schopní manažeři, kteří by se Bruselu určitě domluvili, co a jak s Temelínem.

Vaše PR, a tím nepřímo i hnutí ANO je hodně postaveno na tom, že jste byl schopen zajistit několik desítek tisíc pracovních míst jak v Česku, tak v zahraničí. Jak důležitá je podle vás právě podpora tvorby pracovních míst a podnikání u nás a co pro to v politice chcete udělat?

Spíše než bych místa vytvářel, jsem pracovní místa v Česku zachraňoval. Bez našeho kapitálového vstupu by řada velkých českých firem, například Synthesia, OLMA nebo Kostelecké uzeniny, skončila. Pro podporu zaměstnanosti je třeba důležité daňově zvýhodnit firmy, které berou čerstvé absolventy. Na druhé straně je potřeba vyřešit možnost zaměstnávání lidí starších padesáti let – personální agentury vám paušálně řeknou, že tato skupina není perspektivní, což je velký problém. To jsou jen možnosti, jak k řešení situace na trhu práce přispět, ale hlavní problém je opět v tom, že neexistuje celostátní koncepce podpory zaměstnanosti, podobně jako neexistuje strategie pro energetiku, dopravní infrastrukturu nebo vzdělávání. Vše je povrchní a dlouhodobě se tím nikdo nezabývá. Tyto základní věci by měly vzniknout a fungovat po dohodě všech politických stran.

V rozhovoru pro týdeník 5plus2 jste nedávno uvedl, že se chcete věnovat politice a rodině, a i proto postupně předáte řízení svých firem zkušeným manažerům. Podle jakých kritérií vybíráte manažery na nejvyšší pozice ve své skupině?

Vlastně už vybírám lidi dvacet let, takže mohu říci, že mám ve vedení opravdu schopné manažery. Při výběru jsem byl vždy náročný a možná ne vždy úplně spravedlivý. Negativní zkušenosti mám s lidmi na vedoucích postech, kteří přišli především z nadnárodních firem, kde jsou pravidla fungování jasně daná a samostatnost minimální.

Někteří z dalších nejbohatších Čechů se ke svému jmění dostali vstupem na burzu, třeba Zdeněk Bakala s NWR. Její akcie nyní prožívají klinickou smrt, od IPO ztratily většinu hodnoty a obchodují se za zlomek ceny, za kterou je drobní investoři nakoupili. Co si vůbec o NWR myslíte? A uvažujete o tom, že by Agrofert vstoupil na burzu?

IPO je pro mě takové kasino a v tom já nehraji. Pan Bakala je na rozdíl ode mě finanční investor, který udělal pár dobrých obchodů, třeba Becherovku, Patrii nebo OKD. Já jsem vybudoval největší firmu v zemi od nuly, a to bez kupónové privatizace. Koupili jsme přibližně pět set firem, které postupně fúzujeme. Celé jsme si to poctivě odpracovali za podpory americké Citibank, která nám na rozvoj půjčila v roce 1994. Máme čistý stůl, na rozdíl od kámošů Klause, kteří si brali levné úvěry, ale nikdy je nesplatili. Jejich úvěry skončily v České konsolidační agentuře, aby si je pak původní dlužníci koupili za hubičku zpátky. Proto mohu říkat, co říkám.

Akciové financování tedy nepotřebujete a IPO nebude?

Máme velkou důvěru bank, takže i když letošní rok není nejlepší, problém s financováním nemáme. Úpis akcií jako takový vyloučit nemohu, nyní přizpůsobujeme účetnictví standardům IFRS, takže od roku 2015 bude firma připravena na rating či případnou emisi dluhopisů. Spíše než IPO je podle mě reálná možná příprava vstupu strategického partnera, který by odkoupil minoritní podíl v holdingu.

Co si myslíte o daňových rájích, takzvaných offshorech? Využívá je Agrofert? A měly by být podle vás legální?

Platíme daně v České republice. Různé offshory považuji za neetický nástroj, s kterým by se mělo něco dělat. Optimalizace daňového základu různými poplatky, které si fakturují globální matky našich firem, je také velký problém, možná větší než offshory samotné.

Hodně lidí se v předchozích volbách hluboce zklamalo, když volili stranu, která zaujala myšlenkami na očistu české politiky, ale nakonec to byla strana na objednávku podnikatelských a jiných lobby. Proto se letos bojí dát hlas třeba i vašemu hnutí, nechtějí další podobnou zkušenost. Co byste jim vzkázal, v čem jste jiní než Věci veřejné?

Úsměvná, už klasická otázka. Rozdíl je flagrantní – já zde podnikám dvacet let, takže se lze zeptat bankéřů a zemědělců, jak jsem firmu vybudoval. Do hnutí ANO dávám vlastní peníze a jsem v jeho čele. Na rozdíl od Věcí veřejných, které založili organizovaní zločinci Janoušek a Jedlička, kteří použili Bártu, jemuž dali dvě stě milionů korun. Bárta si pak našel cvičeného medvěda Radka Johna, a to ani nemluvím o tom, že byla celá ta strana postavena na pochybných směnkách a odposleších. Kdo chce, rozdíl mezi ANO a VV vidí, a těm, kdo o mně zkratkovitě mluví jako o Bártovi, se mohu jen smát.

Rozhovor vznikl několik týdnů před parlamentními volbami pro Investiční magazín.