Svět po krizi: Kdo nemá slevu, je za hlupáka. Hodně značek na to doplácí

Levné zboží, o něž je všude na světě zájem, znamená, že v dodavatelském řetězci narazíte na dětskou práci, nebezpečná pracoviště a podobně. Souhlasíte?

Ono to tak zřejmě je, ale to neznamená, že bychom se s tím měli smířit. Naopak, je potřeba, abychom jako spotřebitelé opakovaně dávali najevo, že něco podobného nechceme. Musíme tlačit na společnosti, aby dělaly, co mohou, aby se těmto věcem vyhnuly, aby se soustředily na transparentnost dodavatelských řetězců, aby bylo jasné, kdy, kde, kdo a za jakých podmínek se na výrobě dané věci podílí.

Často se mluví o tom, že je většinou jeden z článků dodavatelského řetězce prostě silnější, a tak v případě potřeby dokáže přitlačit ke zdi nějaký slabší. Pak jdou dobré úmysly stranou.

Nemusí to tak nutně být. Příkladem může být spolupráce Aholdu a Heinekenu, model, který dělá z obou vítěze. Ve stručnosti, tradiční a dobře známá 0,3litrová láhev Heinekenu je jedním z nejprodávanějších produktů v supermarketech Albert Heijn, které patří Aholdu. Albert Heijn se proto rozhodl propojit svůj systém s Heinekenem, což znamená, že jakmile vám na kase namarkují tuto láhev, ví o tom i Heineken. Jen velmi málo láhví se tak uchovává ve skladech Albert Heijn, většina jde od Heinekenu přímo do náklaďáků, které vyrážejí se zbožím do obchodů. To vytváří výrazné úspory ve výdajích za skladovací prostory.

Albert Heijn a Heineken tedy ušetří za sklady a o něco více prodají. Tím, kdo na tom z určitého pohledu tratí, je stát, jehož komunikace vlastně slouží jako skladiště.

Některé politické strany si dokonce právě proto v parlamentu stěžovaly, když kritizovaly Heineken za to, že tímto způsobem využívá nizozemskou infrastrukturu. A měly pravdu, spolupráce Albert Heijn a Heinekenu je dobrý příklad toho, jak mohou být firmy kreativní a jak mohou sestavit dodavatelské řetězce tak, že na nich obě strany vydělají.

To je tedy příklad toho, jak by řetězce mohly napříště vypadat. Nike představila boty, které po třech stovkách mil samy objednají nový pár. Je to další ukázka toho, co se chystá?

To je podle mě spíše technická stránka věci. Pokud se zaměříme na řetězec jako takový, je budoucností e-commerce. To je dobrý příklad toho, jak důležitý je spotřebitel, obecněji pak toho, jakým směrem by se řetězce měly vydat. Jen si vezměte, jak velké problémy nyní mají supermarkety a hypermarkety. Většinu jejich sortimentu tvoří potraviny, které si lze objednat on-line. Zároveň jsou najednou slevy pro lidi nesmírně důležité, donedávna se přitom mnozí styděli jít nakupovat do Lidlu, Aldi a podobných obchodů. Nechtěli, aby je tam jejich sousedi a známí viděli.

Možná i kvůli krizi tedy došlo k jisté změně paradigmatu, pohledu na věc. Šetřit je najednou v módě, z čehož někteří maloobchodníci těží, ale jiní na to tvrdě doplácejí.

Přesně tak. Najednou jste loser, pokud nenakupujete tak levně, jak to jen jde. To je poměrně nový trend, kvůli kterému jsou supermarkety a hypermarkety na ústupu a diskontní prodejci rostou. Zároveň stále významnější roli hraje e-commerce. Z pohledu dodavatelských řetězců to znamená zajímavou změnu, zajímavý trend. Supermarkety se dlouho snažily soustředit veškerou produkci svých dodavatelů v jednom centru, odkud modelově jednou denně vyráží do jednotlivých obchodů nákladní vůz se vším, co potřebují. Na tom se v posledních letech hodně pracovalo, i já jsem se tím zabýval. Najednou se ale objevila e-commerce, která jde opačným směrem, a její pozice sílí.

Zjednodušeně řečeno, zboží se opět převáží po kusech, ne po balících a paletách.

Ano, se všemi problémy a novými řešeními, která k tomu patří. Jde například o distribuci ve městech, kterou zajišťují různá malá auta, mopedy a podobné dopravní prostředky schopné převážet jen malé zásilky, ale zato velmi rychle. To přináší různá pnutí, která jen potvrzují, že jde o komplexní téma týkající se celé společnosti. Toho by si managementy firem měly být vědomy. Pokud těmto věcem bude věnována pozornost a někdo je začne kreativně řešit, má to i slušný marketingový potenciál.