Ropa za 30 USD: Hlavně stát na správné straně barikády

Na straně vítězů jednoznačně stojí západní spotřebitel a farmář. Galon benzínu v Americe stojí oproti roku 2014 polovinu. V Česku jsou ceny také citelně nižší, kvůli daňové hamižnosti vlády ale jen o zhruba 15-20 %. Před rokem jsme byli svědky znatelného zrychlení růstu maloobchodních tržeb, letos se něco podobného, byť v menší míře, zřejmě zopakuje. Výdaje na nákup energií (nejen pohonných hmot, ale i zemního plynu a podobně) jsou totiž podstatnou částí spotřebitelských výdajů a jejich pokles se v situaci, kdy jsou domácnosti navíc nejoptimističtější od krize, musí projevit pozitivně.

V zemích závislých na energeticky velice náročném zemědělství se na zavlažování a produkci hnojiv (například cena amoniaku, klíčové ingredience hnojiv, je z 80-90 % určena cenou zemního plynu) spotřebuje ročně obrovské množství energie. Levnější ropa je tak pro farmáře, nacházející se převážně v chudších státech, darem z nebes.

Někde mezi vítězi a poraženými stojí vlády. Na jedné straně dostávají ekonomiky díky nízkým cenám ropy externí pozitivní šok, což fiskálně hladové vlády vítají, na druhé straně se však centrální banky obávají, že nízké ceny ropy ovlivní skrze inflační očekávání i další (jádrové) cenové okruhy, a tudíž dále sníží schopnost těchto bank vytlačit setrvale nízkou inflaci k cílovým úrovním. Tento problém je znatelnější v eurozóně a Japonsku než v USA, přítomný je ale všude.

Mezi poraženými jsou na exportu komodit závislé země, teroristé z Islámského státu a správci aktiv. Saúdská Arábie, jejíž devizové rezervy za poslední rok klesly o 100 miliard dolarů, od ledna zvedá země cenu pohonných hmot o 50 %, ořezává dotace na elektrickou energii, mluví o privatizaci částí ropné společnosti Aramco a zavedení DPH. V ještě horší situaci je Venezuela, kde pro všechno "bolívarovské revoltování" v posledním desetiletí nezůstal prostor pro akumulování rezerv a kde je při současných cenách ropy plnohodnotný kolaps pouze otázkou času.

Rusko, Nigérie, Libye ani teroristé z Islámského státu, kteří své výpady přes syrskou a iráckou poušť financují z ilegálního prodeje ropy skrze Turecko, nemají z cen radost. Nakonec ani správci aktiv, kteří pečují o naakumulované petrodolary, se neradují – propady cen ropy nutí státní investiční fondy od Norska přes Perský záliv po Kazachstán omezovat mandáty a stahovat peníze potřebné k látání děr v rozpočtech.

Nevíme, jak dlouho budou ceny ropy nízké. Klíčový je postoj OPEC. Dobrou zprávou je to, že v Česku nyní stojíme na vítězné straně ropné barikády.