Technologický sen namísto amerického
Silicon Valley je dnes mocnější než Wall Street, říká se mezi finančníky. Jak to? Zjednodušeně řečeno proto, že šikovným stisknutím tlačítka "enter" lze obcházet povinnost platit daně efektivněji než dosud.
Zní to dnes jako nesmysl: "Co je dobré pro General Motors, je dobré pro Spojené státy." Zhruba v roce 1950 to řekl šéf GM Charles Wilson; dnes by si jeho kolegové ťukali na čelo. Současná móda preferuje obrácený typ uvažování - co slouží k oblafnutí Spojených států, je dobré pro ... (doplňte svou oblíbenou nadnárodní korporaci).
Řeč je o stále volnějším poutu mezi geografickým umístěním sídla firmy na straně jedné, její skutečnou činností na straně druhé a jurisdikcí, pod niž spadá, na straně třetí. Pokud řečená automobilka před více než půlstoletím vyrobila v Detroitu cadillac a prodala ho v Louisianě, byl Wilsonův výrok pochopitelný – čím lépe se dařilo potenciálním kupcům, tím lépe se dařilo i GM. Firma ze svého úspěchu logicky platila daně, čímž (jakkoli neefektivně a často sporně) z jejího úspěchu těžili i ti, kteří na něm podíl neměli. Americký sen se tomu říkalo.
Dnes to tak jednoduché není. Parag Khanna, autor knihy Mapování budoucnosti globální civilizace, v článku pro dubnové číslo amerického měsíčníku Foreign Policy uvádí příklad Accenture, firmy dříve známé jako konzultantská odnož globálního auditora Arthur Andersen. Úspěch Accenture již tak úplně americkou záležitostí není. Ne proto, že si otevřela pobočky v Mexiku, Japonsku a dalších zemích, jako spíše proto, že se firma (ještě jako Andersen Consulting) naučila tvůrčím způsobem využívat toho, čemu ekonomové říkají komparativní výhoda. V jedné zemi je levnější pracovní síla, v druhé nízké daně, ve třetí laxní pravidla. Andersen Consulting se podle toho v mezinárodním měřítku přeskupila.
Když v roce 2001 praskl podfuk Arthura Andersena, totiž aktivní pomoc energetické firmě Enron ve falšování účetnictví, její konzultační branže se přejmenovala na Accenture a osamostatnila se jako síť frančíz volně koordinovaných coby holding švýcarského typu. Měla sídlo na Bermudách, odkud jej v roce 2009 přesunula do Irska.
Současných 373 tisíc zaměstnanců Accenture pracuje ve 200 městech světa. Jednotliví zaměstnanci berou zakázky různě po světě, ale svůj daňový domicil drží v jurisdikcích s co nejnižšími daněmi. Oddělení lidských zdrojů má za úkol koordinovat jejich práci tak, aby v žádné z dalších zemí nepobyli tak dlouho, že by museli mít rezidenční status (a s ním vyšší daňovou sazbu).
Vývoj ziskové marže Accenture. Dobrý pro Accenture
Bohatší než ostatní
Tak je tomu zvykem u leckteré megafirmy. ExxonMobil, Unilever, BlackRock, HSBC, DHL, Visa - ty všechny a mnohé další se vyznačují tím, že mají sídlo v jedné, management v druhé a finance ve třetí zemi. Někdo tomu říká "mimostátní příjmy", jiní - jako americký prezident Barack Obama - jim přezdívají "daňoví dezertéři".
Není pak divu, že bohaté firmy bohatnou rychleji než kdo jiný. Výrobce elektronických hraček Apple sedí na větší hromadě hotovosti, než jakou by představoval roční HDP dvou třetin zemí světa dohromady. Deset největších bank ovládá na padesát procent veškerého finančnicky spravovaného majetku. A protiopatření se míjejí účinkem. Například i kdyby se evropské antimonopolní komisařce Margrethe Vestagerové podařilo prosadit jednotné daňové eurosazby (což je samo o sobě velice nepravděpodobné), tyto "bezstátní" firmy by se zkrátka poohlédly po lepším byznysu jinde.
Balaji Srinivasan, partner firmy rizikového kapitálu Andreessen Horowitz, jde ještě dále. Očekává, že se z bezstátních firem mohou postupně stát firmy virtuální. Mluví o "konečném útěku Silicon Valley", jež je podle něj v současném podnikání větší silou než Wall Street. Jeho myšlenka se opírá o představu, že firmy mohou hrát hlavní roli při vytváření společnosti fungující zcela on-line, mimo jurisdikci Spojených států (nebo kohokoli jiného). Jejich životním prostředím bude všeobjímající cloud.
Podle Paraga Khanny sice taková úvaha dnes zní jako technologická utopie, ale tak znělo v různých dobách leccos. Korporátní opuštění pozemských pravidel tak může být zanedlouho považováno za stejně nevyhnutelné jako kdysi automobil, krabička mluvící na tisíce kilometrů nebo výlet do vesmíru.
Zdroj: Foreign Policy
