Export: Tikající bomba, která měla spasit svět

Případ první: Čína

Propad světové poptávky po roce 2008 silně zasáhl především Čínu, pro jejíž hospodářství vývoz byl a stále je klíčovou složkou. Představitelé Číny se sice snaží podporovat přechod na ekonomiku taženou primárně domácí poptávkou, transformace je ale pomalá a ještě zdaleka není u konce.

Problémy se týkají hlavně čínských těžařů a vývozců průmyslových surovin, kteří si dlouho odmítali přiznat, že v roce 2008 nastal zlom v poptávce po komoditách, a zůstali uzavření v bublině. V této iluzi Čína zůstala až do roku 2014, kdy tamní centrální banka v důsledku odlivu kapitálu a sílícího tlaku na oslabování jüanu poprvé za 22 let vykázala pokles devizových rezerv. Právě neustále rostoucí devizové rezervy byly přitom považovány za symbol čínského ekonomického zázraku.

Poptávka v sektoru základních materiálů zůstává navzdory ožívání světového hospodářství utlumená, a Pekingu tak podle analytiků do doby, než transformace ekonomiky skutečně proběhne, nezbývá, než se uskromnit a přijmout fakt, že staré časy jsou pryč. V opačném případě se země může dostat do velkých problémů, které se navíc nemusejí zastavit na jejích hranicích.

Případ druhý: Saúdská Arábie

Zrovna dobře na tom není ani Saúdská Arábie, která je největším světovým vývozcem ropy. Těžba a vývoz černého zlata jsou hlavním zdrojem příjmů štědrého státního rozpočtu pouštního království, takže současné nízké ceny suroviny vykreslují saúdskoarabskému králi i dalším členům královské rodiny do tváří hluboké vrásky.

Saúdská Arábie nedávno ve snaze snížit svoji závislost na ropě oznámila plány na diverzifikaci ekonomiky, jejichž součástí je také prodej menšinového podílu ve státním těžařském obru Saudi Aramco. Rijád ovládl Aramco v roce 1980 a získání plné kontroly nad firmou pro zemi bylo velkým vítězstvím. Země se díky tomu stala nejsilnější velmocí v arabském světě a díky obrovským zásobám ropy měla dlouhé roky sílu diktovat ceny této strategicky důležité suroviny.

Transformace trhu s ropou spojená s americkou břidlicovou revolucí ale síly na trhu s černým zlatem přeskupila a zahnala Saúdskou Arábii do kouta. Země podle analytiků nemá na výběr; pokud si chce zachovat svoji sílu, musí se změnit, a to od základů. Otázkou ovšem je, zda změnu ekonomického modelu zvládne a zda odklon od ropy nevyvolá i širší společenské změny, které by mohly podkopat její dosavadní stabilitu a oslabit její roli v regionu.

Případ třetí: Německo

Významným vývozcem rozvinutého světa je Německo, největší ekonomika starého kontinentu a čtvrté největší hospodářství na světě. Vývoz se na celkovém HDP Německa podílí asi 50 %, přičemž zhruba polovina exportu míří do dalších evropských zemí a zbytek dále do světa. Význam Německa spočívá kromě jiného i v tom, že je nepostradatelnou součástí světového exportního soukolí a mnohdy funguje "pouze" jako reexportér zboží z dalších zemí.

Německá ekonomika stále roste, tempo růstu ale není závratné. To naznačuje možné problémy jak pro samotné Německo, tak Evropu, potažmo pro celý svět. Navíc to, že se ani diverzifikované německé hospodářství nedokáže odrazit k rychlejšímu růstu, naznačuje, že úzce orientované ekonomiky typu Číny nebo Saúdské Arábie stále ještě nemusejí mít to nejhorší za sebou.

Zdroj: Mauldin Economics