Buffett, Dimon a spol. za lepší štábní kulturu na Wall Street: Dočkáme se od firem slušnějšího jednání? Běžní investoři těžko

Šéfové velkých korporací včetně několika bank a samotný Warren Buffett přišli s návrhem, jak změnit chování velkých společností tak, "aby to vedlo ke zlepšení ekonomického růstu, který bude příznivý pro akcionáře, zaměstnance i hospodářství jako takové". Dokument, který nazvali "Commonsense Corporate Governance Principles" (něco jako rozumné principy vedení firem), zahrnuje několik návrhů toho, co by se ve vedení společností mělo změnit, aby firmy fungovaly, jak mají (pokud jde o vedení firem, vykazování zisků a vztahy s hlavními investory), a zároveň aby z toho měli užitek vedle firem samotných také investoři a celá ekonomika.

Pod dokumentem jsou podepsáni Warren Buffett (Berkshire Hathaway), Jamie Dimon (JPMorgan Chase), Larry Fink (BlackRock), Mary Barra (General Motors), Jeff Immelt (GE), Mary Erdoes (JPMorgan Asset Management), Tim Armour (Capital Group), Mark Machin (CPP Investment Board), Lowell McAdam (Verizon), Bill McNabb (Vanguard), Ronald O'Hanley (State Street Global Advisors), Brian Rogers (T. Rowe Price) a Jeff Ubben (Capital ValueAct).

Jak tito lidé sami v dokumentu přiznávají, jde "o různorodou skupinu, která má určitě různé názory na corporate governance, ale sdílí názor, že je potřeba najít základy konstruktivního dialogu, který by byl startovní čárou při podpoře ekonomiky a hospodářského růstu".

Hlavním cílem dokumentu je tedy docílení toho, aby byly společnosti co možná nejvíce transparentní a zároveň efektivní. Zdraví americké ekonomiky je podle materiálu závislé na růstu a finančním zdraví Američanů, kteří mají zainvestováno mnoho peněz v akciích firem. "Naše budoucnost závisí na tom, jak jsou tyto společnosti vedeny k dlouhodobé prosperitě, a proto je pro každého Američana důležité, jak tyto firmy fungují. Corporate governance je v poslední době předmětem řady diskuzí mezi investory, lídry firem a akcionáři. V konečném důsledku ale tato debata vyvolává více otázek než odpovědí," píše se v dokumentu.

Výsledkem iniciativy je **šest rad, jak by asi firmy měly být vedeny, aby je investoři "měli rádi".

1. Statutární orgány společnosti by měly být skutečně nezávislé a neměly by být jakýmkoli způsobem zavázané řediteli a managementu společnosti. Čas od času by se měly setkávat bez přítomnosti výkonného ředitele a měly by být v aktivním kontaktu s nižším managementem.

2. Orgány společnosti by měly být složené z osobností s různými dovednostmi, schopnostmi a zkušenostmi, aby byly schopné přijímat lepší závěry. Důležitá je také rozumná obměna členů statutárních orgánů s cílem zabezpečení nových myšlenek a správného pohledu na věc.

3. Statutární orgány společnosti by měly mít silného a nezávislého šéfa, které není závislý na managementu společnosti. Měly by být schopné odhadnout a rozhodnout, zda je vhodné mít za výkonného ředitele (CEO) a šéfa představenstva (chairman) jednu osobu.

4. Finanční trhy se staly posedlými, pokud jde o odhady čtvrtletních výsledků. Společnosti by neměly být tlačeny k tomu, aby zveřejňovaly své vlastní odhady (guidance). A když už, tak pouze v případě, že jde o krok, který bude k užitku akcionářům.

5. Účetní standardy jsou důležité pro transparentní firemní prostředí. K tomu dnes slouží standardy GAAP. Všelijaké pokoutně upravené výsledky a odhady, dnes tak populární, nemají na trhu místo.

6. Efektivní vedení společnosti vyžaduje konstruktivní spojení mezi firmou a jejími akcionáři. Takže institucionální investoři, kteří dělají důležitá dlouhodobá rozhodnutí na základě svěřených prostředků, by měli mít přístup k vedení firem a jejich statutárním orgánům. Stejně tak by měly mít orgány společnosti a management přístup k rozhodnutím institucionálních investorů.

Na papíře to (ne)vypadá hezky

Na první pohled je podobná iniciativa skutečně chvályhodná, zejména když se pod ni podepíše někdo, kdo je ztělesněním úspěšné investorské kariéry a jehož názory ovlivňují investory po celém světě. Některé body vyznívají logicky, například rozdíly mezi daty podle GAAP a upravenými výsledky (které pomáhají firmám k lepšímu obrazu před investory) jsou celkem živým tématem. Je tu však několik zádrhelů, které na iniciativu vrhají nehezké stíny, a to i když si odmyslíme nesourodou skladbu signatářů.

Pokud to vezmeme od konce, zajímavě vyznívá to, že by velcí institucionální investoři měli mít přístup k informacím, aby věděli, co se ve společnosti děje. Může se zdát, že velcí investoři mají potřebu mít více informací než běžní smrtelníci, což následně zavání využíváním insider informací ve vlastní prospěch. Pokud chceme od společností slušnost, komunikaci a otevřenost, proč by měli mít k určitým informacím o společnosti přístup pouze vyvolení, kteří tak budou mít vůči ostatním nezanedbatelnou výhodu?

Další výtka směřuje k jedné z nejkontroverznějších postav ze seznamu signatářů, Jamiemu Dimonovi. Ten šéfuje bance, která se před několika lety zapletla do několika velkých skandálů (hrála velkou roli v manipulování se sazbami LIBOR, ztratila 6 miliard dolarů v kauze zpackaných obchodů s deriváty známé jako London Whale a hrála důležitou roli v případu ztracených peněz klientů zkrachovalého obchodníka s cennými papíry MF Global) a mezi investory má stále pošramocenou pověst. Je sice považován za toho, kdo banku vytáhl z největšího bahna, ale on sám své postavení poněkud přeceňuje. Když v roce 2013 chtěli akcionáři rozdělit role předsedy představenstva a generálního ředitele, pohrozil odchodem z banky. Nakonec neodešel a svou kontrolu nad bankou ještě posílil. Zní tedy poněkud pokrytecky, když se sám podepíše pod návrh, aby měly společnosti silného ředitele, když on sám je výkonným ředitelem i předsedou představenstva.

Že chtějí bankéři pod rouškou efektivity a transparentnosti získat další výhody proti investorskému "plebsu", není žádné překvapení. Že si Dimon kálí do vlastního hnízda, také pro leckoho nebude žádná novinka, protože ten člověk dost možná definitivně ztratil kontakt s realitou. Ale že se pod výzvu podepíše miláček většiny investorské veřejnosti Warren Buffett, to už může vyvolávat určité pochybnosti o tom, zda Věštec z Omahy opravdu už není trochu starý na některá vážná rozhodnutí. Asi se budeme muset zeptat Charlieho.

Zdroj: Business Insider, governanceprinciples.org