Česká ekonomika: Bez (závažné) poruchy vpřed, tyto příležitosti ale čekají na využití!
Česká ekonomika nemá, na rozdíl od řady jiných v EU, závažné fiskální a makroekonomické nerovnováhy a fatální strukturální poruchy. To potvrzují vyhodnocení Evropského semestru za rok 2016 i specifická doporučení, která zpracovala Evropská komise a přijala Rada EU. Podle nich se česká ekonomika řadí do osmičlenné skupiny zemí, které nevykazují žádné závažné nerovnováhy a poruchy.
"V roce 2015 bylo Česko třetí nejrychleji rostoucí ekonomikou EU a i letos patří k velice rychle rostoucím," říká Petr Zahradník, analytik z České spořitelny. "Hodně investujeme, máme výrazný obchodní přebytek a v poslední době i slušnou spotřebu. I přes umírněný trend je i výše veřejných výdajů významná. Jediný problém vidím v přetrvávajícím a neřešeném deficitu výnosové bilance."
- Česká republika má nejnižší míru nezaměstnanosti v EU při velice konkurenceschopných mzdách.
- Česká republika drží slušnou fiskální disciplínu s aktuální mírou deficitu okolo 0,6 % HDP (podobně i střednědobý výhled), odhadovaným strukturálním deficitem okolo 1 % HDP a snižující se mírou veřejného dluhu (nyní okolo 41 % HDP, výhled do roku 2019 je 39,3 %).
- V České republice je zdravý finanční sektor (nepotřeboval v době krize žádnou přímou veřejnou finanční pomoc, ani nevyvolal potřebu zpřísnění bankovní či finanční regulace).
- Česká republika je jednou z nejbezpečnějších zemí Evropy, což zvláště v době zostření bezpečnostních rizik představuje zásadní hodnotu. Vykazuje relativně stabilní politický systém (značný potenciál při naplňování funkčnosti veřejné služby a fungování institucí), neinklinuje k žádnému extrémnímu politickému řešení, spíše respektuje zdravý rozum.
- Přednosti českého ekonomického vývoje neznamenají, že by neexistovaly žádné nedostatky a rizika. Jejich vhodné uchopení a pokrytí však z nich může učinit dlouhodobou rozvojovou příležitost:
a) Dlouhodobá fiskální udržitelnost (stárnutí obyvatelstva, zdravotnictví, důchodový systém) = vhodné finanční řešení může eliminovat dlouhodobá fiskální rizika, přinést efektivnost a posílit zodpovědnost aktérů v těchto systémech.
b) Přes vysokou míru investic v poměru k HDP je objem investic přepočtený na obyvatele v Česku v porovnání s EU stále podprůměrný. Investice navíc v souhrnu nevykazují vysokou návratnost (jinak by se jejich vysoká míra k HDP již daleko výrazněji promítla v konvergenčním vývoji). Dříve vyvážená a rovnoměrná teritoriální lokace investic je postupně nahrazována teritoriální koncentrací, což některé regiony staví do pozice investičně deprivovaných oblastí. Máme problémy s realizací nosných investic strategického charakteru v dopravě a energetice (k nimž máme přirozené předpoklady i zkušenosti a jejichž realizaci brání zbytečné vnitřní překážky)
c) Vzdělávací systém potřebuje strukturálně vyladit a sledovat princip dosazování potřebných dovedností na konkrétní pracovní pozice.
d) Naplnění značných kapacit v oblasti výzkumu a vývoje.
e) Infrastruktura obecně nevede k optimálnímu využití a zhodnocení polohové renty, kterou Česká republika v blízkosti geografického středu EU má.
