Michal Šnobr: Evropu čeká konsolidace energetiky. Někteří velcí hráči ji nepřežijí

V souvislosti se zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem se začalo spekulovat o dopadech na energetický sektor. Trump podle všeho fandí ropě a není příliš velkým příznivcem obnovitelných zdrojů, respektive není náchylný k jejich podpoře a neslyší na argumenty, proč by k ní mělo docházet. Může s novým americkým prezidentem dojít k nějaké zásadní, globální změně?

V Americe, podobně jako na celém světě, se v tom navzdory stabilní výrobě jaderných elektráren, těžbě ropy a plynu a novým technologiím "plácají". Jaderné elektrárny se zavírají a nový atomový zdroj nejsou schopni dostavět. Také bych připomněl, že USA zažily obrovský boom těžby plynu, po němž následovalo zavírání mnoha vrtů. Ukázalo se, že politici nějak nastaví podmínky, trh se podle toho zařídí a pohne se, načež politici podmínky korigují. Stručně, situace v energetice je komplikovaná, a i proto bych spíše sledoval kroky Donalda Trumpa na makroekonomické úrovni, protože touto cestou ovlivní energetiku více než jakákoli obecná deklarace toho, jak chce podporovat ropu.

Podívejme se i tímto prizmatem na největší hráče v sektoru. To, že jejich pozice přinejmenším relativně oslabuje, je nezpochybnitelné – zatímco v roce 2006 byly v šestce největších globálních veřejně obchodovaných firem podle tržní kapitalizace čtyři energetické, nyní tam najdeme jen ExxonMobil. Znamená to, že se buď přizpůsobí, nebo zahynou?

To je pro současné energetické společnosti zásadní záležitost, a to napříč celým sektorem. Bezpochyby platí, že se musejí přizpůsobit velice rychle. Je přitom potřeba připomenout, že možností, jak věci v energetickém sektoru rychle změnit, není mnoho. O to prozíravější musejí být, o to více by ve vedení firem měli být – na rozdíl od dříve preferovaných konzervativních energetiků – doslova vizionáři a kouzelníci, kteří dokáží předpovědět, kam (nejen) sektor směřuje. Kormidlem energetické společnosti neotočíte ze dne na den, jako tomu může být u některých jiných typů byznysu. I proto si myslím, že se v energetice v příštích letech dočkáme řady zvratů. A bude se to týkat nejen Spojených států, ale v podstatě celého světa, Evropské unie v první řadě.

Jinými slovy, energetický sektor nyní zápasí se značnou mírou nejistoty, a to jak kvůli zásadní transformaci, kterou v důsledku obnovitelných zdrojů, decentralizace a dalších trendů (probíhajících nebo diskutovaných) prochází, tak kvůli politice, která některé proměnné akcentuje, zatímco jiné tlumí. Evropská unie v tomto ohledu drží neslavný primát.

Těch vnějších zásahů, které navíc přicházejí v celkově nestabilním globálním energetickém prostředí, je v Evropě skutečně příliš. Proto mají místní energetické společnosti onu cestu za stabilnějšími zítřky ještě o něco komplikovanější než podobné firmy jinde ve světě. Domnívám se tedy, že pomyslných obětí v rámci celého odvětví bude právě v Evropě nejvíce.

Tím potvrzujete, že je v evropském energetickém sektoru možné čekat konsolidaci, když ne rovnou čistku. Jak pravděpodobné je, že ji některá z velkých firem nepřežije, že z energetické mapy Evropy zmizí tradiční, zavedená značka jako EDF nebo třeba ČEZ?

Bezesporu to je možné. Evropské energetické společnosti se budou spojovat. Společně s tím jsou podle mě velké evropské firmy odsouzeny k rozdělení do dvou, tří, možná i více společností, z nichž některé zaniknou a jiné se budou rozvíjet. Podmínkou ovšem je, že tuto změnu, toto rozdělení, provedou včas. Jinak se dostanou do situace, kdy tím zmíněným kormidlem již nebudou schopny otočit.