O tom, jak umíme zatnout zuby

Aktuální publikace Evropské banky pro obnovu a rozvoj "Life in Transition" prezentuje výsledky průzkumu v 51 tisících domácností v mnoha (bývalých nebo stávajících) tranzitivních ekonomikách, tedy v zemích, které jsou v procesu transfrmace. Mimo jiné zahrnuje i graf, který srovnává subjektivní a objektivní míru dopadů krize v letech 2008-2010 (pro Řecko v letech 2010-2016).

Subjektivní míra vychází z odpovědí na otázku "Jak výrazně, pokud vůbec, dopadla proběhlá krize na vaši domácnost?", přičemž objektivní míra je rovna procentu domácností, které v daném období zažily přinejmenším jeden z následujících nepříznivých příjmových šoků: bylo nutno ukončit fungování rodinné firmy nebo aspoň jeden z členů rodiny přišel o zaměstnání nebo mu byla snížena mzda nebo důchod nebo pracovní doba nebo zažil opožděnou výplatu mzdy.

Z grafu je zřejmé (na vysvětlenou dodejme, že graf se nachází v části zprávy zaměřené konkrétně na vnímání potíží v Řecku v období let 2010-2016, a proto jsou v něm zvýrazněny vlevo údaje právě za Řecko), že Česko patří mezi země, kde je subjektivní hodnocení dopadů mírnější než to objektivní. Ba co více, Česko patří k zemím, kde je převis objektivních potíží nad subjektivním pocitem největší. Skoro to vypadá tak, že Češi snášejí ekonomické těžkosti lépe, než to dokáží obyvatelé většiny tranzitivních zemí.

Vážnější zajímavý závěr z uvedeného obrázku se týká samotných objektivních dopadů. Z pěti pro srovnání zařazených zemí západní Evropy byly objektivní dopady na podobné úrovni jako v tranzitivních zemích pouze v Itálii. Naproti tomu ve Francii, Spojeném království, Německu a Švédsku byly tyto dopady výrazně menší.

Vzhledem k tomu, že objektivní míra dopadů je založená převážně na ukazatelích z trhu práce, nabízí se jako nejpravděpodobnější vysvětlení to, že tento trh funguje v zemích západní Evropy (při veškeré jeho tak často zmiňované ztuhlosti) ve srovnání s tranzitivními ekonomikami přece jen lépe.