Denní glosa: Sexismus a rasismus po eurovsku aneb Směje se ještě někdo Britům?
Když Jeroen Dijsselbloem nedávno v debatě o splácení státních dluhů řekl, že "nelze utratit všechny peníze za ženy a likéry a pak žádat o pomoc", každému od Alp na sever to znělo jako věcná poznámka, jíž se dá vytknout snad jedině tolik, že je to přece jasné jak facka.
Ne tak politickým reprezentantům zemí PIGS (ta zkratka má důvod stále zjevnější). "Je to sexistické, rasistické a xenofobní vyjádření," nechal se slyšet portugalský premiér António Costa s tím, že by Dijsselbloem měl odstoupit z funkce šéfa Euroskupiny (ponechme stranou, že se milý Jeroen možná bude muset poroučet už kvůli výsledku voleb v Nizozemsku).
Mohli jste si pomyslet, že Costa utratil příliš mnoho peněz za likéry, protože jinak by něco takového nemohl říct. Co přesně je znakem rasismu nebo xenofobie? Slovo "dluh"? A sexismu? Slovo "ženy", či snad zmínka faktu, že muži mají sklon utrácet za ně peníze? Jak si pan premiér myslí, že přišel na svět? Že kdysi pan Costa senior nalil do paní Costové o sklenku madeiry navíc, nebo že ho rozvášnil seminář o rovnosti pohlaví (ačkoli u Costy samozřejmě nevíte)?
Tím to mohlo skončit, prostě by se řeklo, že se Costa zesměšnil, na druhý den se z toho vyspí a napříště bude likéry lépe zajídat olivami. No a mezitím se může starat o to, jak se svou zemí nezbankrotovat.
Jenže ouha. Ostatní IGS se myšlenky o sexenoforasismu chytly (nebo chytli, milí češtináři?), až třeba agentura Reuters napsala, že "Dijsselbloem se zbavil možnosti vytrvat ve funkci". A tak to je – ministr financí nesmí říci, že se mají platit dluhy, to je prostě pro dlužníky urážlivé. Ještě se tu někdo směje brexitu?
Aktuality
