Denní glosa: Velké Putinovo vítězství na malém dvorku
Lepší sólo v Karkulce než beglajt v Olympiku, řekl si kdysi Petr Kaplan, v 60. letech zhruba český ekvivalent Chucka Berryho, a odešel raději hrát prominentní roli sólového kytaristy do malé kapely, než aby se spokojil s doprovodným partem v kapele velké. Humanitárně vzato to žádný triumf nebyl, vždyť to československému rokenrolu zanechalo jako hvězdu Petra Jandu, ale samotné rozhodnutí nějakou emocionální logiku mělo. Co to má společného s ruským prezidentem?
Podobně jako někdejší Kaplanovo rozhodnutí lze chápat uspokojení Vladimira Putina z toho, že jeho geopolitický projekt, Eurasijská ekonomická unie, má nový přírůstek v podobě Moldavska. Její prezident a Putinův nohsled Igor Dodon minulý týden zažádal pro svoji zemi o status pozorovatele. Putina, kterého jinak bere vážně už jen Bašár Vladimirovič v Damašku, Recep Vladimirovič v Ankaře a sem tam nějaký ten tlučhuba ve Washingtonu, to muselo povzbudit.
Moldavsko, jak známo, nemá zrovna kliku. Je to přímořská země bez přístupu k moři, vklíněná mezi Rumunsko (pročež píše římskou latinkou) a Ukrajinu (pročež myslí v pravoslavné azbuce). Moldavská ekonomika o ročním objemu asi 6,5 miliardy dolarů mohutností lehce zaostává za anglickým Southamptonem. Navíc polovinu celého tohoto neštěstí ještě ovládá Moskva pomocí nudle, která si říká Podněsterská moldavská republika (v jejím znaku najdeme srp, kladivo a rudou pěticípou hvězdu, jako za starých časů).
Prezident Dodon chce svoji zemi přivést do ruského područí docela. Naše myšlenky jsou se všemi (zhruba pěti či šesti) Moldavany, kteří snili o její prozápadní orientaci. Nám všem ale může být útěchou vzpomínka na to, že o Petru Kaplanovi po odchodu do Karkulky už nikdy nikdo neslyšel.
Aktuality
