Denní glosa: Tereza Aprílová
Jmenuje se květnová, ale vládne jako dubnové počasí. Řeč je o britské ministerské předsedkyni. Jak jednou řekne, že něco udělá, můžete se spolehnout, že za dva, tři dny bude vše jinak. Nestojí to za to, ale snad ji alespoň aktuální teroristické útoky přimějí změnit způsoby.
Začalo to již před rokem, když coby členka kabinetu Davida Camerona spolu se svým šéfem vedla kampaň za setrvání v Evropské unii. O pár dnů později se do Downing Street 10 nastěhovala sama, již ovšem v barvách brexitérských.
Co však mohlo vypadat jako pragmatické řešení situace jinak neřešitelné, se během následujících měsíců stalo vzorcem jednání. Jaderná elektrárna v Hinkley Point se bude stavět. Ne, nebude. Nebo možná. Ne, vlastně bude. Bank of England by neměla zůstat nezávislá. Nebo vlastně ano. Další ranvej na letišti v Heathrow je zločinný nesmysl. Ne, je to moc dobrý nápad. Mají mít zaměstnanci své zástupce ve vedeních firem? Jasně! Tedy vlastně ani nápad!
Obzvlášť povedený veletoč se Mayové povedl, když v březnu ministr financí Philip Hammond představil první rozpočet její vlády. Jeho součástí byl plán na navýšení minimálního příspěvku na sociální a zdravotní pojištění. Když vyšlo najevo, že se to lidem nelíbí, Mayové trvalo pouhý týden, než zase ucukla.
Teď je na řadě další takový kousek. V kampani před volbami 8. června představili konzervativci pramálo nových myšlenek (proč také, když se jejich náskok před labouristy zmenšuje). Jednou z nich byl návrh ponechat náklady na sociální péči o dlouhodobě nemocné na nich samotných v případech, že jejich jmění přesahuje sto tisíc liber. Tohle opatření působí, jako kdyby je vymyslel někdo, kdo potřeboval zajistit, aby stát téměř nic neušetřil, ale zato aby vzniklo hodně lidského utrpení.
Týden se o tom psalo, aby si to Mayová opět rozmyslela. Na rozdíl od Margaret Thatcherové, jež proslula výrokem, že "dáma neotáčí", nedělá současná ministerská předsedkyně skoro nic jiného.
