ANO a ekonomický program: Daně na prvním místě, akorát špatně
Ztělesněním vyprázdněnosti a ideologičnosti české politiky je probíhající předvolební kampaň, zejména pak dva její aspekty – absence debaty o aktuálních problémech České republiky a úporná fixace na daně.
Politici se stylizují do role Alvina Tofflera, evidentně v naději, že vizemi na 20 let dopředu zakryjí nemohoucnost tváří v tvář problémům současnosti, a předvolební soutěž se, zdá se, zvrhla v dětinské přetahování se o to, kdo namaluje rychlejší spojení mezi Prahou a Brnem. A také o to, kdo přijde s lákavějším ekonomickým programem.
Ekonomický program ČSSD nevychází z hodnocení nejlépe, byť je potřeba dodat, že první verze z února (takzvané spravedlivé daně) byla ještě horší. U jejího (stále ještě) koaličního partnera to však není o mnoho lepší. A zatímco ČSSD má alespoň ucelený program, se kterým lze (ne)souhlasit, strana, která má podle průzkumů největší šanci v říjnu vyhrát, má na svých stránkách jako nejaktuálnější program několik odrážek "programu" pro krajské volby z podzimu 2016. Že v něm absentuje ekonomický program (zatímco na migranty, jichž bylo v krajích nula, se nezapomnělo), by nevadilo, nebýt toho, že do parlamentních voleb zbývají tři měsíce.
Ekonomický program ANO se smrskl na program daňový (nerozumím, proč jsou daně vždy tak nosným tématem voleb), navíc nesystémový a partikulární (což je ovšem pouze daň za programovou prázdnotu, protestní naturel hnutí a snahu zalíbit se všem).
Jak jinak hodnotit snížení DPH u točeného piva a řezaných květin? Je to snad tak, že v rámci politické korektnosti je potřeba i naprosté daňové nesmysly rozdělovat genderově vyváženě? Nebo si snad skutečně někdo v ANO myslí, že pár korun uspořených na kytce vystřelí kurtoasii českých mužů na Měsíc? V tomto směru je to stejné jako nápad s porodným u ČSSD – stát si absolutně zbytečnou úlevou pro všechny zajišťuje to, co by měl v téměř stejném rozsahu i bez ní.
Snížení DPH u vodného, stočného, základních potravin a dalších položek je na první pohled rozumnější, ale plošná dotace všech bez rozdílu, když problém s placením mají jen malé části populace, je čirý fiskální nerozum (a administrativní neefektivnost par excellence).
Snížení DPH u stravování je evidentně snahou o odprošení za EET, snížení DPH u oprav kol je pak bizarnost, kterou nejsem s to pochopit.
Fixace zrušením superhrubé mzdy mě nepřestává udivovat (vždyť na čem záleží, jde o kombinaci základu daně a sazby), ANO však alespoň navrhuje všem do mzdy 113 tisíc Kč za měsíc efektivní daň snížit. To je chytré, ANO tak loví ve vodách zaměstnanců, tedy v historicky výsostných vodách ČSSD, byť s hlavním problémem trhu práce (odvodovým zatížením práce) to nic neudělá.
Pozitivní je, že si ANO na rozdíl od ČSSD alespoň dalo tu práci a spočítalo výpadek příjmů, který svými nápady způsobí (údajně 45 miliard Kč). Ke cti mu slouží i to, že alespoň tuší, kde ty peníze vzít; zajistit je mají EET, vyšší růst a větší spotřeba díky nižším daním.
Zatímco červnová čísla o rozpočtu (14% růst inkasa DPH) dělají z EET reálný zdroj dodatečných příjmů, reaganovsko-špidlovská víra, že v důsledku nižších daní bude vyšší spotřeba a bude růst, a tudíž vyšší příjmy, které více než pokryjí původní výpadek, je na vodě. Historicky se totiž snížení daní téměř nikdy z agregátního fiskálního pohledu nevyplácí.
Lze tedy jen doufat, že toto cvičení v tom, jak zkomplikovat a zamotat již beztak komplikovaný daňový systém, se nezrealizuje. Historie názorových veletočů předsedy ANO Andreje Babiše v posledních letech tuto naději nechává žít.
