Problém je, že velké obchodní řetězce často preferují cenu před kvalitou

Podle Ivy Bönischové se české zemědělství řadí mezi perspektivní sektory, byť se oproti jiným vyznačuje velkou závislostí na počasí, které vede k nepravidelným příjmům.

Z hlediska českého zemědělství, jak zní dobrá zpráva současnosti?

Zjednodušeně řečeno, jíst se musí, a dobrou zprávou je, že lidé stále více upřednostňují naši domácí produkci, která je mnohdy kvalitnější než dovezené zboží. Nahrává tomu i skutečnost, že ve strategii Ministerstva zemědělství ČR s výhledem do roku 2030 je stanoven cíl, že by české zemědělství mělo být do roku 2030 potravinově soběstačné a konkurenceschopné.

V oblasti zemědělství se jako bankéřka pohybujete 11 let. Jak hodnotíte jeho vývoj?

Potřeby našich zemědělců se v podstatě příliš nemění. Stále potřebují investovat do nákupu nových zemědělských technologií, strojních zařízení, půdy či modernizace provozů. Výzkum a inovace jsou důležitým aspektem pro další vývoj zemědělství u nás. Bohužel je někdy problematické dosažené výsledky promítnout do praxe, ať už je to z důvodu, že zemědělci jsou konzervativní, nebo z důvodu vysokých počátečních investic. V posledních letech si zemědělci stále více uvědomují, jak je důležité vlastnit půdu, a proto roste poptávka po úvěrech na nákup půdy. Určitým specifikem jsou projekty z oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména výstavba bioplynových stanic, a na ně navazujících investic, které se týkají především využití odpadního tepla.

"Český zemědělský sektor je součástí evropského trhu a podléhá pravidlům Společné zemědělské politiky EU. To znamená, že bez provozních nebo investičních dotací by mnozí zemědělci nemohli fungovat," říká Iva Bönischová.

Dovoz ze zahraničí

S kterými riziky se v současnosti potýká české zemědělství?

Problém spatřuji ve skupování zemědělské půdy různými investory, kteří si dobře uvědomují, že půda je v zemědělství hlavním výrobním vstupem. Zemědělce v současnosti také trápí nejasnosti ohledně výkupu elektrické energie a tepla z obnovitelných zdrojů energie, především bioplynových stanic. Když je stavěli, předpokládali, že jim tato investice zajistí určitou stabilitu příjmů oproti klasické zemědělské činnosti, která je závislá na počasí, rozhodnutích o dotacích a levných dovozech ze zahraničí.

Jsou čeští zemědělci plně konkurenceschopní v rámci regionu?

Mnohdy bohužel ne, protože se k nám dováží i levné zemědělské produkty, jejichž cenám nemohou konkurovat. Zemědělská produkce se v naší republice snížila, naproti tomu agrární dovozy vzrostly, což platí především u masa, ale i mléčných výrobků. V těchto oblastech dochází ke snížení soběstačnosti. Přitom například naše ovoce či zelenina jsou lepší již proto, že se produkce sbírá čerstvá a dozrálá a do obchodů se může dostat během velice krátké doby, oproti dovozenému zboží, které do našich obchodů putuje mnohdy tisíce kilometrů. Problém je, že velké obchodní řetězce preferují často cenu před kvalitou.

Na co podle vás musí dbát každý zemědělský podnik nebo družstvo, aby dlouhodobě prosperovaly?

Na rozumné investování do nových technologií, nákupu zemědělských strojů a půdy, které v důsledku pomohou zefektivnit výrobu, zvýší výnosy, sníží náklady a minimalizují potřebu fyzicky náročné lidské práce.

Na co dalšího?

Smysluplné je i zakládání odbytových družstev, ve kterých by se zemědělci sdružovali a zajišťovali si lepší výkupní ceny svých produktů. Největší koncentrace je u nás v odvětví produkce mléka, ve kterém odbytové organizace zobchodují necelých 70 % mléka k dalšímu zpracování.

Které firmy v Česku ovládají zemědělský sektor? A jakou šanci v jejich konkurenci mají malé a střední podniky, případně rodinné firmy?

Největším hráčem na českém zemědělském trhu je Agrofert, který zahrnuje zemědělské, potravinářské, chemické, lesnické i technologické podniky. Nicméně na zemědělském trhu se pohybuje necelých 50 tisíc podniků. Věřím, že na trhu mají šanci uspět i menší firmy, protože poptávka po domácí produkci, lokálních potravinách nebo třeba prodejích ze dvora mezi lidmi roste.

Současné trendy  

Které hlavní trendy nyní ovlivňují zemědělský trh u nás?

Trendem současnosti je zvyšování efektivity práce při zachování či snižování nákladů. Dochází k razantnímu rozvoji senzorové techniky a zpracování dat. Ve Světě 4.0 jsou stroje, výrobky, poskytovatelé služeb, ale i dodavatelé a zákazníci schopni společně komunikovat v průběhu celého výrobního procesu až po dodání zboží. Na druhou stranu, digitalizace a propojení všech prvků výrobního procesu umožňují dodávat kvalitnější a individualizované výrobky a služby, zvyšovat produktivitu, snižovat náklady a obstát ve vysoce konkurenčním prostředí. K digitálnímu pokroku a jeho implementaci v zemědělství dochází jak v živočišné, tak v rostlinné výrobě.

Kde se podle vás dnes vyskytují hlavní investiční příležitosti pro zemědělská družstva a podniky?

Určitě se jedná o investice do digitalizace a nových zemědělských technologií, které zvýší tržby, sníží náklady a zvýší produktivitu práce. Další důležitou investicí do budoucna je nakupování zemědělské půdy, která je hlavním výrobním nástrojem, bez kterého se neobejde rostlinná ani živočišná produkce. Pokud mají zemědělci postavenou bioplynovou stanici, tak by určitě měli uvažovat o investici do navazujících projektů na obnovitelné zdroje energie, především v oblasti využití odpadního tepla, které je z velké části vypouštěno do vzduchu, přestože by jeho využití mohlo přinést další zajímavé příjmy.

---

Iva Bönischová vystudovala Vysokou školu ekonomickou. V bankovnictví působí přes 20 let, z toho v oblasti zemědělství 11 let. Mezi její koníčky patří plavání, jízda na kole, jóga a pěkná knížka.     

Více o tématu: www.investicniweb.cz/agro