Zemědělci by se měli zaměřit i na zpracování a prodej svých komodit

České zemědělství prošlo od vstupu ČR do EU přelomovým obdobím. Na jedné straně je vystaveno volnému evropskému trhu a konkurenci z členských zemí unie, na druhou stranu získalo nárok na štědré provozní a investiční dotace. Ty sice zlepšují ekonomickou kondici i ziskovost zemědělských podniků a přispívají k jejich technické a technologické modernizaci, zároveň je však činí mnohem závislejšími na státních podporách než na podmínkách trhu.

Kukuřice a řepka

Čeští zemědělci se zaměřily na pěstování v posledních letech rentabilního obilí, kukuřice či řepky olejky. Rentabilita produkce zemědělských komodit se odráží i v potravinové soběstačnosti ČR. Ta je výrazně kladná u obilí, řepky či mléka, ale silně záporná u zeleniny, drůbežího a vepřového masa, jež trpí propadem cen v celé Evropě.

Zdroj: Ministerstvo zemědělství – Situační a výhledové zprávy; Potravinová soběstačnost vyjadřuje podíl tuzemské produkce a tuzemské spotřeby (v %).

Bez přidané hodnoty

Graf potravinové soběstačnosti příznačně ilustruje stav českého zemědělství. Vedle již zmíněného zaměření na rentabilní výrobu a na pěstování méně náročných, velkoplošných plodin dochází u mnoha komodit rovněž k vývozu primárních surovin do zahraničí a dovozu zpracovaných výrobků. To se stále děje například u mléka, kdy se z Česka vyváží nezpracované mléko (hlavně do Německa či Itálie) a zpět se dováží mléčné výrobky jako jogurty a sýry.

Obdobně je tomu v případě hovězího masa, kdy řada chovatelů raději vyváží živá zvířata do zahraničí (hlavně do Rakouska), kde za ně dostane až dvojnásobek toho, kolik je nabízeno v Česku.

Platí to i u zeleniny, která se dříve pěstovala na českých a moravských polích a do několika hodin nebo dnů byla čerstvá v obchodech. Dnes se například rajčata dováží do Česka buď ze Španělska a Maroka, kde se sklízejí zelená a dozrávají po několikatýdenní cestě v kamionech, nebo z moderních skleníků v Nizozemsku a z Německa. To jsou však zpravidla rajčata druhé kategorie nebo zbytky, jež se neprodají na západoevropských trzích.

Změna přístupu

K této situaci ve velké míře přispívá nízká efektivita a produktivita českého potravinářského průmyslu. Ta se přenáší do nízkých cen, které platí zpracovatelé tuzemským zemědělským výrobcům. Pokud by se přitom čeští zemědělci zaměřili i na zpracování své produkce (například v rámci odbytových družstev) a na dodávání hotových výrobků konečným zákazníkům, nemuseli by spoléhat na vývoz, byli by nezávislejší na dotacích i obchodních řetězcích a získali by vyšší marži, a tím i lepší ziskovost a prostředky na investice.

K tomu by měl v rámci zvyšování konkurenceschopnosti českého zemědělství přispět i stát, třeba při nastavování podmínek poskytování zemědělských dotací. Částečně se to již děje u zeleniny, kdy zemědělské podniky získaly významné investiční dotace z Programu rozvoje venkova na stavbu moderních, vytápěných skleníků, díky nimž jsou čerstvá rajčata a zelenina do druhého dne na pultech tuzemských obchodů. Obdobných projektů zajišťujících zpracování potravin přímo zemědělci by však bylo potřeba daleko více, ať už s pomocí dotací, nebo bez nich.

Více o tématu: www.investicniweb.cz/agro